Oheň v srdci

13. listopadu 2008 v 14:44 | Giner |  HP jednorázovky het
Neměla jsem co dělat v češtiině a vzniklo tohle,trochu uspěchaná povídka...
Giner




Oheň v krbu praskal a teplo se jí rozlévalo po celém těle, bylo to způsobeno skotskou, kterou pomalu upíjela z baculaté skleničky. Nikdy si nemyslela,že klesne tak hluboko a bude sedět u krbu a sentimentálně vzpomínat na doby, kdy byla opravdu šťastná. Někteří si myslí, že dětství je nejšťastnější úsek života, ale jak krutě se mílí, nejraději by své dětství nadobro vymazala ze své paměti, jen kdyby mohla... Pořád měla svědomí a věděla,že to nesmí udělat, ovlivnilo by to její jednání, změnilo by ji to a to ona nechtěla, přišla by o část své osobnosti.
Nesnášela svou rodinu, která nikdy nepochopila její vášeň pro knihy, učení a nové věci a co teprve potom, co se dozvěděli, že je čarodějka, chovali se k ní jako ke sluhovi, někdy i mnohem hůře, za každou chybu byla ihned potrestána. Nad vodou ji drželi pouze její přátelé, kterým nikdy nepověděla, co se u ní doma děje, nechtěla je tím zatěžovat, měli svých starostí dost a dost, život ke všem byl příliš krutý a oni museli bojovat mnohem dříve než se mohlo zdát.
Když potom začala druhá kouzelnická válka, všechno šlo z kopce, zvláště po smrti Brumbála, který je všechny neustále držel v naději, že všechno bude dobré! Ale nebylo, viděla okolo sebe neustále umírat své přátelé, spolužáky a nevinné lidi a kvůli komu? Kvůli Snapeovi, kterému přísahala krutou pomstu za zradu Fénixova řádu, za zabití Brumbála... Ale pak najednou přestala toužit po pomstě, necítila vůbec nic, už neměla nikoho, zůstala sama... Ledová, odměřená, nemilující, nikým nemilována! Byl konec války, její známí zemřeli a ona začala učit v Bradavicích, na škole, která pro ni vždycky znamenala mnoho, byl to její domov.
Aniž by si to uvědomovala, stával se z ní druhý Snape, byla stejně ledově chladná, trousila pouze ironické poznámky a úsměv jí byl vzdálený. Mohla za to ale? Nikdo ji od smrti Harryho a Weasleyů neřekl jediné milé slovo, pro všechny byla ta šprtka Grangerová, která kdysi přátelila s Potterem a jediná z tria přežila, určitě nemohla přežít jen tak, ale musela se spojit se smrtijedy. Po tváři jí po šesti letech stekla první slza, už si ani nemyslela,že umí plakat.
"Hermiono," oslovil ji tiše Brumbál, jehož obraz měla pověšený na stěně. Zvedla k němu své oči, které byly jako bez života, neplála v nich žádná pověstná jiskra, kterou tam bylo možné vidět ještě v šestém ročníku, když zde studovala. Všimla si,že jejímu řediteli po vousech stékají slzy, plakal z ani, za další ztracenou duši ve válce.
"Pomstím vás, už dlouho jsem nechala Snapea na pokoji, pozapomněla jsem na něj," slíbila mu a snažila se o úsměv,ale vyšel z toho škleb, smát se již nedokázala... Nebo se snad najde někdo, kdo ji to zase naučí?
"Ne, nedělej to Mio," žádal ji Albus tiše, ale ona jej neposlouchala, nechtěla slyšet, že je nevinný, pro ni byl a vždycky bude vinen. "Jednal na můj příkaz," snažil se ji přesvědčit.
"Měl odmítnout, zabil všechno, co bylo a mohlo být," zavrčela vztekle a vyklopila do sebe zbytek skleničky.
"Litoval svého činu každý den svého mizerného života, věděl jsem o vašem vztahu, ale přesto jsme ho žádal o tu službu a on musel přijmout, zavázal se mi neporušitelným slibem již na začátku svého špehování, že bude plnit mé rozkazy."
"Zkazil jste mu život," pověděla mu a koukala se na něj opovržlivě.
"Vím,ale jinak to nešlo, byla válka a já chtěl, aby vyhrál Harry."
"Stejně prohrál," zavrčela na něj. "Zabil Voldemorta, ale k čemu to bylo? Teď je u moci Malfoy, mudlové jsou diskriminování a nebýt mých výzkumů a znalostí,tak bych byla mrtvá," zavrčela a nevědomky si pohladila jizvu, která se jí táhl přes celou tvář až na krk, byla to památka na Malfoyovo mučení, po němž ji zůstaly následky, nejen ty viditelné. Potom se již nikdy neodvažovala vzdorovat, zlomil ji...
"Mám pro tebe poslední úkol, který jako členka Řádu musíš splnit, kdysi jsi přísahala věrnost," řekl jí nesmlouvavě.
"Běž a bojuj, najdi Severuse a zabijte Malfoye, musí zde být zase klid." Pověděl jí a jeho modré oči se na ni upíraly a sledovaly její tvář, ve které se po dlouhé době objevila nějaká emoce - byl to strach. Ticho a napětí v kabinetě houstlo, netušila, zda to má udělat nebo ne, ale pak si uvědomila pár věcí: přísahala a dluží to všem těm mrtvým, kteří obětovali své životy v první válce... a také už nemá co ztratit, tenhle život za moc nestál.
Oblékla si svůj cestovní hábit a zmizela v krbu, Brumbál se pro sebe jen usmál, věděl, že když se dá Hermiona znovu dohromady se Severusem,tak mají šanci...

Měla štěstí,že byl víkend,takže nemusela vyučovat a měla čas prohledat všechny skrýše, kde by se mohl schovávat. Většinou jí proklouzl mezi prsty, byl rafinovaný a ona už byla vyčerpaná... Našla poslední skrýš, o které věděla jen ona, často se tam scházeli, když byla ještě studentkou, skrýš pro tyto účely vytvořil právě Severus a nacházela se v Bradavicích, ve studeném sklepení, kam nikdo nechodil.
Prošla zdí vedle obrazu Opilého mnicha a ocitla se v útulné místnosti, kde v křesle seděl Snape.
"Proč mě sleduješ?" Vyjel na ni a z očí mu šlehaly blesky. "Pokud mě chceš zabít,tak dělej, na co čekáš," vrčel dále, všude okolo byly samé vzpomínky.
"Kdybych váš chtěla zabít,tak bych to udělala dříve," odsekla mu a uhnula svým pohledem.
"Tak co teda chceš? Snad ne pomoc," ušklíbl se a když mlčela, překvapením se mu rozšířily oči. "Ale ale,že by si slečna všechno vím,všechno znám, jednou nevěděla rady," prohodil sarkasticky a pohodlně s usadil do křesla.
"Věděla jsem si rady, ale Brumbál chtěl, ať vás najdu." Uvědomil si, že mu vyká a ač nechtěl, ranilo ho to, pořád doufal,že mu odpustí.
Vstal a přešel těsně k ní, byl vyšší snad o dvacet centimetrů, ale nevadilo mu to.
"Co to děláte, nechte toho," ustoupila o krok, ale on se k ní znovu přiblížil, fascinovaně sledoval její rty, které jako by čekaly jen na jeho polibky, mírně se chvěly tak jako celá Hermiona. Bála se, že mu uvěří, zase budou spolu a on zmizí a nebo ji zradí. Nevěděla, co je horší, ale teď o tom nechtěla přemýšlet, chtěla být zas jednou šťastná...
Sklonil se k ní a políbil ji, jen jemně otřel své rty o její a čekal, co udělá, když mírně pootevřela své rty, prohloubil jejich polibek, tolik mu chyběla...
Líbali se vášnivě, oba věděli, kam tohle směřuje, ale nevadilo jim to, oba to potřebovali. Jejich oblečení brzo dopadlo na zem a oni se ocitli ve víru vášně, kdy oba zažívali pocity štěstí a cítili se kompletní, nebyli sami,což pro ně bylo nejdůležitější.


"Nikdo z Fénixů se nechce přidat," povzdechla si unaveně Hermiona a rukou si prohrábla vlasy, která měla rozpuštěné, aby maskovaly její jizvu.
"Kontaktoval jsem členy Brumbálovy armády, pár jich do toho půjde," pověděl Severus tiše, věděl,že nikdo z Fénixů si nebude chtít dělat problémy,už tak byli většinou skoro mrtví, záleželo jen na Malfoyovi,kdy je nechá zabít.
"Kdy to uskutečníme?"
"Nevím,musíme to prvně promyslet," pověděl. "Mám plány jeho sídla, rozpisy hlídek, ale i tak to bude jistá sebevražda."
"Ale stojí to za to," pověděla mu.
"Já vím, jinak bych to nedělal." Rozhostilo se mezi nimi ticho, které ale vůbec nebylo trapné, spíše uklidňující.

Měli vše naplánované, do posledního detailu a přesto netušili,zda to vyjde... Bylo jich málo, hrozně málo,ale pořád to bylo lepší než dva. Šla jen Lenka, Neville, Seamus, Parvati a Cho, doufali, že to vyjde.
"Hodně štěstí," popřál všem Severus a jako první se s Hermionou přemístili. Naposledy Mie stiskl ruku a vydal se opačným směrem než ona, za chvíli se k nim přidali ostatní. Byli rozděleni na dvě skupiny, každá šla jinou chodbou a měli se setkat až uvnitř sídla. Tou tajnou chodbou se měli dostat až salónku, kde Malfoy nejraději přebýval.
Cestou tam měli štěstí, natrefili jen na jednoho smrtijeda, ale v salónku se právě konala schůze, takže byli v nevýhodě. Bojovali jako lvi, nikdo se nechtěl vzdát a i když měli spoustu zranění, tak dále sesílali kletby. Když si mysleli,že to déle nevydrží,tak do síně vtrhl zbytek Fénixova řádu. Snape se jen ušklíbl a bojoval dále,když ale viděl,jak Mione padá v bezvědomí na zem a míří na ni nějaký smrtijed hůlkou. Ne, to ne... odhodil jej a probojoval se k mladé ženě, která pro něj tolik znamenala. Vytvořil okolo ní ochranný štít a chránil ji i vlastním tělem. Štít držel různé kletby, ale avadu ne, neměl tedy na vybranou a tak se kletbě postavil do cesty, nechtěl o dívku přijít. Stihl ještě vyslat avadu na Malfoy, který byl kousek od něj. Nebylo čestné ji posílat, ale museli vyhrát, prostě musel zajistit,že jeho Mia bude mít lepší budoucnost a život než on.
Když padl Lucius a s ním pár nejvěrnějších, boj skončil a konečně vyhrál Řád. Otázkou je však na jak dlouho?
Hodně jich padlo, hodně jich bylo zmrzačeno, ale vyhráli... Ještě dlouho trvalo než se vrátila Anglie do stavu před válkou, ale všechno šlo správným směrem.
Nyní opět seděla u krbu a vzpomínala, nic jiného jí ani nezbylo. V té nesmyslné válce přišla o mnoho, nejen po fyzické stránce, kdy přišla o malíček a měla několik hlubokých jizev, ale hlavně přišla o naději a o lásku, přišla o to nejcennější na světě...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 candy candy | 13. listopadu 2008 v 16:19 | Reagovat

jezis ti je strasne smutne ... ten koniec. predsa len mam radsej happy endy a uz vobec nemam rada ked zomiera sevie. ale tak ok ok zachranil hermi...chuda hermi. je mi jej luto. pekne napisana poviedka. skoda ze len jednorazovka bola by to krasna tragendia. ;)

2 Salem Salem | Web | 14. listopadu 2008 v 13:28 | Reagovat

tak nějak jsem čekala, že tohle neskončí happyendem... moc hezké

3 anniel anniel | Web | 24. listopadu 2008 v 23:20 | Reagovat

hrozně moc hezké

4 Arival Arival | 26. listopadu 2008 v 20:46 | Reagovat

no nádherné *bulí*... chudák Severus, ale takový on prostě je ;)

5 Jirkis Jirkis | Web | 13. prosince 2008 v 18:09 | Reagovat

hele.....mrkni na svůj  email brez............... a odpověz, týká se to klubu čtenářů.........pls, diky ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama