Naděje umírá poslední

16. září 2008 v 21:44 | Giner |  HP jednorázovky het
Jen tak mě tohle napadlo,ale jsou tam chyby,opravím to když tak později:)

Vzpomínky... Jsou všude, kam se podívám, ale musím se s tím smířit a zase se vrátit do života, nemůžu už dále jen přežívat a čekat na zázrak, který stále nejde.
Z tváře jsem odhodlaně setřela slzu a ustoupila od okna, které směřovalo k Zapovězenému lesu. Nestála jsem zde náhodně, sledovala jsem, zda se neobjeví... Ale je to už pár týdnů, co odešel a nezanechal po sobě žádnou stopu. Ne, nevyčítám mu to, určitě by napsal,kdyby mohl, ale měla jsem strach, že už nežije, že ho už nikdy neuvidím a on mě neobejme...
Posadila jsem se za stůl - za jeho stůl, nyní jsem přebývala v jeho komnatách a pohledem přeletěla vše, co na stole leželo, samozřejmě úhledně seřazené, všechno mělo svůj řád a místo. Pohledem jsem pohladila brk, kterým psal nejraději a knihu, kterou si tady nechal, protože ji nestačil dočíst.
Zhluboka jsem se nadechla a dala se do opravování prací, které ležely přede mnou. Opravovala jsem chyby, které kdysi opravoval on mně a vzpomněla jsem si na sakrastické poznámky, které mi vždy do pergamenu dopsal. Když nenašel chybu, nezapomněl napsat, jak nechutná šprtka jsem. Hořce jsem se usmála, co bych nyní dala za to, kdyby mi to ještě jednou mohl napsat...
Na dveře kabinetu někdo zaklepal.
"Dále," vyzvala jsem neznámého a zjistila jsme, že mě svou návštěvou poctil jeden žák z Mrzimoru.
"Potřebujete něco, pane Jeromy?"
"Poslal mě pan ředitel, paní profesorko," pověděl rychle, šlo vidět, že by byl nejraději jinde. "Máte jít do ředitelny." Kývla jsem a rukou mu pokynula,že může odejít.
Bála jsem se jít za Albusem, kdo ví, jaké pro mě bude mít zprávy. Trochu nejistě jsem se krbem dostavila do ředitelny.
Za stolem jako vždy seděl ředitel, ale v křesle byl ještě jeden ministerský pacovník. Z tváře se mi vytratila všechna barva a mírně jsem zavrávorala,ale když jsme zatřásla hlavou, zase jsem nabyla své dřívější jistoty.
"Jsem rád, že jsi přišla tak rychle, Hermiono. Posaď se," ukázal Brumbál na pohodlné křeslo naprosti svého stolu.
"CO jste potřeboval,pane řediteli?"
"Myslím, že to víš sama." Kývla jsem.
"Je... je v pořádku?" Věděla jsem, že pravděpodobně ne,jinak by tady nebyl ten ministerský poskok, ale potřebovala jsem to slyšel...
"Je mi to líto, Mio," pověděl Brumbál tiše. Nevnímala jsem to, cítila jsem,jako by do mého srdce někdo právě zabodl dýku, tak velká bolest to byla.
"Podle poslední vůle vám vše odkazuje, prosím,podepiště to jen tady," podal mi úředník pergamen. Nečetla jsem si nic z toho, ani jsem netušila,co podepisuju,prostě tam naškrábala podpis a pak si ho přečetla: Hermiona Snapeová... Snapeová... Po tvářích se mi rozlily slzy...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rostorik Rostorik | E-mail | 17. září 2008 v 13:46 | Reagovat

skvělé nádhera...chtelo by to k tomuto pokráčko aby to dopadlo dobře ppppppppprooooosííííííííím

2 Miuska Miuska | E-mail | 17. září 2008 v 16:14 | Reagovat

juuuu smutnucke ale teraz k mojej nalade a pocasiu sa vyborne hodila;kraaaasa ;)

3 anniel anniel | Web | 17. září 2008 v 21:59 | Reagovat

krásný......

4 Salem Salem | Web | 6. října 2008 v 12:23 | Reagovat

Tak sem si to přečetla teprve teď

je krásný, hlavně k tomu už nedávej pokračování, to by zkazilo celý dojem z povídky:-)

5 Veronika Veronika | E-mail | Web | 12. října 2008 v 19:18 | Reagovat

Překrásné a smutné:-(

6 Arival Arival | Web | 1. listopadu 2008 v 18:18 | Reagovat

Krásná jednorázovka... smutná...

pokračování nepiš (nemyslím to tak, že by se to už nedalo číst) jen že bez Severuse...

7 Giner Giner | 7. listopadu 2008 v 20:48 | Reagovat

Nebojte,pokračování opravdu neplánuji,prvně dopíšu to,co mám rozepsané:)

8 gylori gylori | Web | 4. září 2011 v 16:43 | Reagovat

Uch.. To je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama