Kapitola I

16. září 2008 v 21:45 | Giner |  Poslední Sibylino proroctví
Je tay první kapitolka:)
Giner

KAPITOLA 1
Tma, všude okolo jen tma a ticho. Bála se i dýchat, cítila, že v té tmě, někde tam, jsou její nepřátelé, kteří ji chtějí zabít. Jak je nenáviděla, jak nenáviděla samozvaného krále a vládce Anglie: Lorda Voldemorta I., potomka Zmijozelova. Kdyby mohla, hned by jej zabila, ale na to neměla dost síly a prostředků, byla nyní jen lůza, největší odpad a jedna z nejhledanějších osob na světe. Jedna strana ji chtěla využít v boji proti Voldemortovi a druhá ji chtěla zabít. A ona nechtěla být ani jedno, chtěla, aby ji někdo bral jako normálního člověka, který má srdce a city.
Včera o tom všem mluvila se slavným Albusem Brumbálem, kterého skrývali a bránili, jak se jen dalo, byl pro ně velmi důležitý, jeho znalosti a moudrost byla nesmírná. Poslední dva roky žili střídavě v různých městech Anglie, vždy v kanálech a podzemních chodbách. Nikdo už přes dva roky neviděl slunce, nesmáli se, jen občas plakali, ale někdy už ani to ne, neměli na to sílu. Denně měli nové zprávy o dalším mrtvém, kterého znali a denně pro ně ronili slzy, ale už najednou žádné nebyly, už ani ty zprávy nebrali tak tragicky, byli tím vším už otupělí.
Nyní se mladá žena zdržovala uprostřed hlavního města, věděla, že po ní jdou a měla pravdu, právě i proto se skrývala v Londýně, zatímco ostatní byli roztroušení v jiných městech země. Ještě dnes si na všechny vymazala vzpomínky, všechny důležité rozhovory, informace a místa byly nenávratně pryč z její mysli, nikdy by své milované nezaprodala a byla si jistá, že Voldemortovi by dlouho vzdorovat nevydržela, měl až příliš mnoho dobrých donucovacích prostředků.Když donutil mluvit i Remuse Lupina, tak to byl pro všechny šok, právě o něm si mysleli, že nikdy nepromluví. Když se ale doslechli, co z něj zbylo, nedivili se, že raději promluvil, aby měl rychlejší smrt.
Tehdy si doopravdy uvědomila, čeho všeho je Voldemort schopný a snažila se naučit co nejlépe nitrobranu, nejen ty základy, co do té doby měla. A taky se tehdy naučila mazat paměť sama sobě, ale nikdy si nevymazala některé vzpomínky, třeba i ty, které pro ni byly bolestivé. Až dnes...
Ticho prolomila nějaká osoba, která se brodila ve vodě. Slyšela ji z dálky, ale neměla kam utéct, špatně se podívala na plány a dostala se do slepé uličky, takže nyní přijde její konec. Z pod řas jí vyklouzla osaměla slza a myslela na jediné: Promiňte! Bylo jí líto, že už nikdy neuvidí moudré oči svého ředitele a že se nikdy nedožije konce této války a celkově temné doby. Světlo z hůlky se k ní blížilo.
"Máme ji," vykřikl někdo a ihned na ni seslal mdloby, už ani neměla sílu a chuť se kletbě vyhnout. K čemu by to bylo?
A tak armáda zla dostihla nejhledanější osobu: Hermionu Grangeorovu, jedinou žijící kamarádku slavného Harryho Pottera. Ano, už byla poslední ze slavného tria přátel, Ronald Weasley byl zavražděn ještě ve škole, Harry padl v bitvě a ji dostali nyní. Pán zla bude nadšen.
Probudila se až na studené zemi a ihned ji došlo, co se stalo. Rozhlédla se kolem sebe a musela zamrkat, bylo tady na ni příliš mnoho světla, nebyla na něj zvyklá. Udivilo ji, že není u Voldemorta, ale u otrokáře, Pán zla si pravděpodobně už přečetl její mysl a zjistil, že mu nic nepoví, kouzlo na vymazání vzpomínek bylo nenávratné, sama jej upravila.
Trochu se pousmála, alespoň něco se jí podařilo. Ale musela uznat, že tady na tom není o nic lépe. Vedle ní se třásla nějaká malá holčička, pravděpodobně mudlovského původu.
"Neboj se," snažila se ji Hermiona uklidnit, ale možná ji více poděsila, její hlas již nebyl jako kdysi, nyní byl zhrublý a ochraptěl tím, jak ho dlouho nepoužívala.
Dívka k ní překvapeně zvedla své oči, to byla první osoba, která k ní promluvila a nekřičela po ní. Mohly jí být čtyři roky, možná o něco méně, ještě ji nedocházelo, co se děje, ale na Hermionin hlas a tyto slova reagovala. Mioně bylo dívky líto, nechápala, proč musí trpět i ty malé děti, které za nic nemůžou.
Dívka se schoulila mladé ženě do náruče, tam se cítila alespoň trochu v bezpečí. Takhle čekali dlouho než přišel otrokář a obě je vyvedl ven z cely. Vyvedl je na nějaké tržiště a Mione jen těžko poznávala Příčnou ulici, která byla změněná k nepoznání. Ulice nyní připomínala Obrtlou s luxusními obchody, všude šlo poznat, že tady vládne temnota a zlo.
Otrokář k nim rozhodně nebyl jemný, nešetrně je přihodil k pár jiným nešťastnicím, které si každý mohl ohlížet jak chtěl, byly nyní přece jen zboží. Přistoupil k ní dlouhovlasý muž, ve kterém ke svému zděšení poznala Luciuse Malfoye. Svou vycházkovou holí jí zvedl hlavu a pozvedl její trochu špinavý a uplakaný obličej. Pevně chytila holčičku, která byla vedle ní, ale na tváři a ani v očích se jí neobjevil strach, jen vzdor a pohrdání.
"Grangerová?" Jeho hlas byl chladný, ale ona tam zaslechla i trochu překvapení, což ji překvapilo.
"Tahle je tady od dnešního rána, pane," ihned mu podal informace otrokář, který si všiml jeho zájmu o Hermionu.
"Vezmu si ji a to děcko taky," pověděl aristokrat hned a domluvili se na ceně. Těch dvou se nikdo na nic neptal, byly jim ukradené... Vždyť se z nich staly jen loutky, které nemůžou mít žádný názor a ani nemůžou nic cítit, snad jen bolest.
Malfoy jim hodil přenášedlo jako psovi kost a ony se chtě nechtě musely chytit. A tak se Hermiona Grangerová a jedna malá mudlovská dívenka staly otrokyní Luciuse Malfoye, nejvěrnějšího služebníka Voldemortova, který nyní zastával velmi vysokou funkci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anniel anniel | Web | 17. září 2008 v 21:16 | Reagovat

supeer..moc poveedná kapitola

2 Lil Lil | 21. října 2008 v 17:24 | Reagovat

souhlasim...........je to vazne super povidka uz se nemuzu dockat pokracka = o)

3 DžejSark DžejSark | 20. listopadu 2008 v 20:46 | Reagovat

Mno super, vyzera to velmi nadejne, už sa teším na ďalšie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama