Dcera pána zla:Kapitola 6

17. září 2008 v 21:45 | Giner |  HP povídky na přání
Annie,máš tady další kapitolku:-D a už se těším na tu povídku pro mě:)
Giner

Kapitola 6
Přípravy svatby vrcholily, všechny paní smrtiejdů a smrtijedky přemýšlely, která barva se v domě bude vyjímat nejlépe, která kytice bude nejlepší,ale ji to vůbec nevzrušovalo, i když by asi mělo. Ale proč? Z jakého důvodu? Jen proto, že je to normální a jako správná hodná panička by se o to všechno měla zajímat? Ne, taková ona přeci nebyla a nikdy chtít nechtěla... A věděli to všichni okolo ní, jen její otec jí to stále vyčítal a snažil se to z ní dostat, nyní to ale výjimečně neudělal, měl trošku jiné starosti s vyhlazováním mudlů. Seděla u okna a dívala se na oblohu posetou hvězdami, kde hledala odpovědi na své otázky, kterých bylo spousta.
Byl pátek večer a se zítřejším dnem měla přijít velká změna v jejím krátkém a dost mizerném životě. Bylo už pozdě v noci, když někdo tiše klepl na dveře pokoje a do jejího pokoje vstoupil Severus. Čekala na něj, věděla, že přijde, ale byla zabrána tak do svých myšlenek, že si neuvědomila, že už nastal čas jeho příchodu. Trošku se zděsil, když si všiml,jak je jeho přítelkyně bledá, všechno v tomto sídle ji ubíjelo. Nejraději by odsud vzal už dnes, ale to nemohl udělat, bylo by to riskantní pro ně oba.
"Anniel," pozdravil ji a přidal i nepatrný úsměv, kterého si ale všimla,znala ho už velmi dobře.
"Seve," usmála se na něj uvolněně, ráda ho viděla, byl její světlo v temnotách.
"Hned po svatbě odjedeme, ano? Zůstaneme jen chvíli na hostině a odjedeme ke mně na sídlo, neví o něm ani tvůj otec."
"Musíš přece do Bradavic a já tam mám jít taky," v očích se jí objevily obavy z věcí, které přijdou.
"Ano,ale až po svatební noci, víš přece, že manželství mezi kouzelníky musí být naplněno zvláště po ... hm,fyzické stránce." Přikývla, byla si toho vědoma velmi dobře.
"Vím." Na chvíli se mezi nimi rozpoutalo rozpačité ticho, které jako první přerušil Severus.
"Měl bych jít, vypadáš unaveně,alespoň trošku by ses měla na zítřek prospat."
"Vím, ale nemůžu spát. Mám strach." Povzdechl si.
"Nevím,jak bych ti mohl pomoct, ta svatba se musí uskutečnit."
"Nebojím se svatby, obřadu, noci... Mám strach, že tě otec zabije nebo bude mučit, když odejdeme, toho se bojím nejvíce. Nebo že někdo pošle otci z Bradavic zprávu, že jsme stále Nebelvír a mám tendenci bavit se s mudlovskými šmejdy, schytal bys to taky a to nechci."
"Nic se mi nestane," řekl jen a poté odešel, byl nejvyšší čas. Annie si jen povzdychla, nechápala toho kluka, netušila,jak tak klidně ,může brát,že možná zemře a to kvůli ní... I když si pomalu začala uvědomovat, že i ona sama si zvykla na myšlenku smrti...
Vstávala časně,ale ne proto,že by byla ranní ptáče,ale proto,že ji vzbudila domácí skřítka, která ji měla pomoct při přípravě. V devět hodin se měli sjíždět hosté, tedy ti proradní Smrtijedi, které z celého srdce nesnášela. No a v deset hodin se měl konat obřad, pak menší oběd a oslava, která se měla protáhnout až dlouho do noci, ale tam už nebudou...
Alespoň jedno pozitivum: nebude muset snášet přítomnost těch, které nesnáší, moc dlouho.
Nejprve si dala sprchu a poté se pomocí skřítky oblékla do nádherných zelených šatů, které si mohla vybrat sama,alespoň něco jí otec dovolil. Měla štěstí, že netrval na bílé barvě, nikdy nechtěla mít ty klasické bílé šaty pro nevěstu. Skřítka jí kouzlem namalovala obličej a učesala vlasy. Mladá žena se poté podívala do zrcadla a nemohla uvěřit svým očím, musela si přiznat, že vypadá pravdu úžasně. Dlouhé temně zelené šaty jí ladily k rusým vlasům, které jí padaly na záda, jen přední pramínky měla malými sponkami přichycené dozadu a pár pramenů jí rámovalo tvář.
Její šaty se skládaly ze spodní vrstvy, která byla hnědozlatá a šla vidět jen na rukávech a taky ve spodní části oděvu. Svrchní část šatů byla zelená a protože měla ráda jednoduchost, tak šaty nebyly upnuté a neměly všude různé volány, jen rukávy se od lokte rozšiřovaly a zelená látka končila v cárech těsně pod lokty, pak pokračovala jen barva zlatá. A aby šaty nevypadaly moc obyčejně, přes prsa a část paží byly zdobené černou krajkou. Ještě pomocí hůlky sbalila kufr, zmenšila jej a poté odeslala na adresu, která ležela na jejím nočním stolku a byla napsána rukou jejího snoubence... Jak divně to znělo...
Těsně po tři čtvrtě na deset vstoupil do pokoje jeden ze Smrtijedů, který ji měl doprovodit do síně. Měl je oddávat jeden ministerský úředník, který byl samozřejmě taky ve službách jejího otce,ale v tuto chvíli jí to bylo jedno.
Nervozita se dnes projevila i u ní, trochu se jí potily ruce a byla dost roztržitá, k tomu její nohy byly jako z rosolu, divila se,že cestou ani jednou nespadla a nebo to nezabalila a nezdrhla. Když vedla do síně, kde se měl obřad konat, rozezněla se hudba a všechny pohledy v sále se na ni upřely, pár jich bylo nenávistných,ale většina obdivných a patolízalských.
Severus, který byl oblečen v bílé košili, přes které měl přehozený kožený kabátec, který sahal těsně nad kolena a dlouhé vlasy měl sčesané dozadu(mezi námi,vypadal perfektně), čekal již u toho chlapíka, který se tvářil velmi vážně a cestou si stačila všimnout, že Voldemort jako obvykle sedí na svém trůnu a vše to pozoruje s velkým zadostiučiněním, myslel si,že tímto se své dceři pomstí za ten útěk. To se dneska ale trošku přepočítal, tak moc se dceři nepomstil,naopak.
Obřad byl rychlý, alespoň teda na kouzelnické poměry, jen úvodní řeč, projev Voldemorta, který byl otřesný, nikdy nebyl dobrý řečník,ale dneska to opravdu nevychytal, opět strhl projev od té úžasné události až k vyhlazení mudlovských šmejdů a následoval slib manželů. Ani nevěděla,co přesně říká, bylo to totiž v latině a vždy se říkalo to samé. Ještě si vyměnily prsteny z bílého zlata a první polibek, který sledovali všichni okolo.
Než jim všichni pogratulovali, nějakou dobu to trvalo a Anniel už unavovalo na všechny se usmívat a t i na toho slizáka Malfoye, který se ji snažil políbit, ale když na něj potom Pán zla použil crutiatus, další pokus si rozmyslel. To bylo poprvé, co mu byla vděčná,že zasáhl...
Jako poslední jí gratuloval její otec, který to bral jako velmi dobrou komedii, ale na konci dodal:
"Chci nástupce co nejdříve, když už ty nestojíš za nic,tak ať si to malé vychovám." Po tomhle jí projel mráz po zádech, nechtěla mu dát své dítě, aby ho vychovával pro stranu zla!
"Ano," pověděla jen, ale její srdce křičelo bolestí, nikdy by mu své dítě nedala a taky nedá, bude ho před ním ukrývat, až nějaké bude mít, děda jí bude muset pomoct.
"Tady je lektvar, vypij ho," podal jí flakónek s jasně červenou tekutinou, kterou ihned poznala. Lektvar, který měl zajistit, že otěhotní. Trochu zrudla, protože se na ni upíraly pohledy i ostatních Smrtijedů,ale ihned zase všechny pocity schovala za ledovou masku a obsah lahvičky do sebe kopla. Severus dosud mlčel, ale věděl, jaké následky tento lektvar má a tak ke své ženě přistoupil blíže a podepřel ji, protože zavrávorala, na chvíli se cítila zcela otupěná a malátná. Za chvíli se to ale zlepšilo, Severuse se ale držela dále, dodával jí pocit jistoty.
Oběd byl tichý, nikdo se neodvážil konverzovat, jen sem tam něco prohodil Voldemort, čemuž se všichni smáli a nebo přikyvovali jako cvičené opice. Bylo jí z toho na blití, ale nemohla zatím ještě nic dělat.
"Můžete jít, víš co máš dělat, dcero," propustil je hned po obědě Voldemort. Přikývla a chytila se manželovy dlaně a spolu se přemístili na jeho sídlo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anniel anniel | Web | 17. září 2008 v 21:55 | Reagovat

néééééé takhle mi to ukončit...:(....néé a kdy bude další kapča??prosím???co nejdříve...nu???

2 Giner Giner | 17. září 2008 v 22:02 | Reagovat

pokusím se:-D ale je toh o moc:(

3 ell ell | 19. září 2008 v 17:13 | Reagovat

No teda, takhle to utnout...to se dělá!? :D

4 Vendik Vendik | 19. září 2008 v 19:58 | Reagovat

super, krasna kapitolka

5 Lady Afraid Lady Afraid | Web | 20. září 2008 v 8:54 | Reagovat

Moc pěkné...

6 Salem Salem | Web | 20. září 2008 v 9:35 | Reagovat

Copak to se dělá? takhle to ukončit...vždyť tady všichni umřem zvědavostí...

7 Salem Salem | Web | 20. září 2008 v 9:36 | Reagovat

Máš tu moc hezký design..takový jednoduchý...:-)

8 candy candy | 22. září 2008 v 22:40 | Reagovat

dobra kapitola...len skoda ze je na nu pan tak kruty... :( ale je to super poviedka a tesim sa z toho ze jej je sev oporou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama