kapitola ?

8. července 2008 v 20:51 | Giner |  Vězení
Je tady pokračování... trochu delší než obvykle...
Giner

Kapitola 5
Už několik dnů seděl v té tmavé páchnoucí cele a nadával sám sobě do idiotů. Jak se mohl nechat tak snadno nachytat? Byl pošetilý blázen... Nevěřícně nad sebou kroutil hlavou.
Z jeho myšlenek jej vytrhl až jeden ze Smrtijedů, který k němu do cely hodil nějakou ženu. Jen pohledem zkontroloval, jestli žije a když se ujistil, že ano, tak zase pokračoval v nicnedělání. Jen ležel na posteli a koukal do tmy před sebou a vzpomínal...
Vzpomínal,jaké to bylo za války,když ještě byl špeh u Voldemorta. I když se to může zdát absurdní,byly to jeho nejšťastnější dny v životě, zachránil jednu dívku,na které mu velmi záleželo. Viděl to před sebou jako dnes...
Byl srpnový podvečer, když Řád dostal hlášku o únosu Grangerové,která v té době měla být s přáteli u nějakého jezera.
Snape se u svého Pána ale nemohl objevit jen tak, musel počkat až ho sám zavolá,jinak by se mohl prozradit a přišli by o život oba dva. Tehdy čekali dlouhé dva dny, kdy si Hermiona vytrpěla hotové peklo,nikdy se z toho úplně nedostala. Nikdy nezapomene na její křehké tělo choulící se v koutě špinavé cely. Třásla se jako osika a ztěžka dýchala, z jejího oblečení zbyly jen cáry a tak jasně viděl rozsah jejich zranění. Několikrát zpřerážené končetiny,vykloubené rameno a hromada šrámů a modřin, někde i popáleniny.
"Prosím nechte mě," šeptala zoufale a čím dál více se snažila natlačit na stěnu, i když jí to působilo ohromnou bolest,strach byl ale silnější.
"Hermiono, to bude dobré,"snažil se ji utěšit,ale nešlo to,vůbec jej nevnímala. Nezbývalo mu nic jiného než ji uspat,jinak by to bylo příliš nebezpečné.
"Mdloby na tebe,"zašeptal a dívka upadla do milostivého bezvědomí. Rychle,ale přesto velmi opatrně ji zabalil do svého pláště a poté se s ní přenášedlem dostal do Bradavic. Snape tušil,že si tím podepsal rozsudek smrti,ale v té chvíli mu to bylo poměrně jedno,jeho život nestál za moc a Grangerová byla důležitá,věděla příliš mnoho informací a taky... nerad to přiznával,ale něčím ho zaujala. Možná svou inteligencí, krásou a také odvahou a pevnou vůli.
"Poppy,rychle,"vykřikl na ošetřovně a opatrně uložil dívku na postel a sundal z ní svůj plášť. Nyní byl Snape rád,že ještě není školní rok,jinak by na ošetřovně byli jistě nějací studenti, kteří by je zvědavě okukovali.
Poppy ale stále nešla a tak zamířil k jejímu kabinetu, na dveřích byl vzkaz,že Voldemort napadl její rodinu a tak se tam vydala,poté půjde pomoct k Mungovi. Snape zaklel, dívka potřebovala ošetřit a on ji nemohl přemístit do nemocnice, bylo to příliš nebezpečné a další přemístění by nemusela přežít, byla v kritickém stavu.
Rychle vhodil do krbu letax a dal zprávu Brumbálovi. Poté si vzal nejnutnější lektvary, obvazy, náplasti a dezinfekci a dal se do práce.
Brumbál dorazil během pár minut, vypadal trochu vyčerpaně, dnešní Voldemortův útok nebyl právě nejmenší a bojovali proti obrovské přesile. Jen díky tomu se ale Severusovi podařilo Grangerovou zachránit, mohl pro ni dojít do vězení zatímco jeho pán ničil mudlovskou městečko.
"Jak je na tom?" Zajímalo ihned ředitele.
"Nevím, vypadá to,že má i nějaké vnitřní zranění,budu muset provést další testy,ty mi pak poví více." Pověděl a dále pokračoval v ošetřování, Brumbál přikývl a nechal ho dělat svou práci,naprosto mu důvěřoval, jeho profesor lektvarů byl výborný léčitel, i když tuto funkci dlouho nezastával, přece ho jen více bavily lektvary než léčitelství.
Vyléčil ty nejhorší zranění a čekal než se vyhodnotí testy, které ukáží vnitřní zranění. Než se tak stalo, léčil i ty méně vážné oděrky, popáleniny a pohmožděniny. Byl rád,že na dívku použil mdloby,jinak by nyní velmi trpěla.
Když byly hotové testy, přejel je kritickým pohledem a trochu se zarazil. Výsledky nebyly dobré, vůbec nebyly dobré. Divil se,že dívka ještě žije, bude těžké napravit všechny škody v jejím těle. Vpravil jí do těla několik lektvarů a poté nad ležící dívkou složitě mával hůlkou a něco šeptal, po hodině kouzlení byl již velmi vyčerpaný, ale spokojený s výsledky.
Mione nyní oddechovala klidněji a podle testů již neměla vnitřní krvácení, to byla ale asi jediná pozitivní věc, kterou shledal. Doufal,že Poppy brzy dorazí, nerad by Hermioně oznamoval špatné zprávy on sám.
Ve večerních hodinách na ošetřovnu dorazil Brumbál a zajímal se o zdravotní stav své studentky.
"Je stabilizovaná," pověděl Snape zamračeně a otřel čelo své studentky, která měla vysokou horečku.
"Ale?" Zajímalo Brumbála, tušil, že tady bude nějaký háček.
"Nevím,jak na tom bude,pravděpodobně bude mít hodně zdravotních problémů až do konce života, všechno se ukáže během pár dnů."
"Poppy přijede až příští týden, byla by ráda s rodinou. Zvládneš se o ni do té doby postarat?" Neochotně přikývl, co jiného mu taky zbývalo?
Tehdy u ni proseděl několik dnů a nocí dokud se neprobrala. Její fyzický stav se nakonec zlepšil natolik, že byla naprosto v pořádku. Ale horší to bylo s její psychikou, bála se tmy, lidí, kouzelnické hůlky... Bylo to strašné, naštěstí u toho všeho Snape už nebyl, protože se vrátila madam Pomfreyová. Ale někdy jí musel pomáhat a to byly pro něj ty nejhorší dny v jeho životě. Bylo zvláštní, že k němu měla dívka největší důvěru, to jedině on ji mohl ošetřovat. Během prázdnin a školního roku k sobě našli cestičku, Mione k němu chodila tajně v noci a povídali si o různých zbytečnostech. Ač si to ani jeden z nich tehdy nechtěl přiznat, našli v sobě spřízněnou duši, zamilovali se do sobe. A když si to uvědomili, byl tu květen a poslední bitva se blížila. Oba spolu trávili mnoho času, milovali se... Život bez toho druhého si neuměli představit a báli se dne, kdy od sebe budou odděleni.
A pak přišla poslední bitva a stalo se nemožné: Harry Potter vyhrál, i když tehdy to bylo ještě dítě, které rozhodně neumělo výborně kouzlit, stáli při něm tehdy asi všichni andělé a svatí. A právě tehdy toho bylo na dívku moc a zmizela... Bez jediného rozloučení a slova, Severus ji tehdy nenašel a jeho srdce pukalo žalem... Ale hledal ji po celou tu dobu, cítil, že někde žije...
"Pane," oslovila ho tiše dívka, která ležela na druhém konci cely.
"Ano?" Nyní přišel Mie ten hlas tak známý, ale opět nevěřila, že by měla tak velké štěstí a našla Severuse.
"Povězte mi prosím něco, mám strašný strach," požádala a v hlase se jí opravdu ozýval podtón hysterie.
"Co chcete slyšet?"
"To je jedno, hlavně na mě prosím mluvte, třeba i o té dívce, kterou jste miloval... Jaká byla?"
Zamyslel se, jaká vlastně Hermiona byla? A jaká je asi teď? Co dělá a jak se má? Kdo ví...
"Ona byla hrozně hrdá a nespoutaná, když věděla, že má pravdu, byla ochotná se za tu pravdu bít, i když tušila, že nemá šanci, přesto se ale nevzdala. Byla to ta nejodvážnější a nejčistší osoba, kterou jsem poznal." Mluvil se zapálením a láskou, neuvěřitelná něha a bolest se v jeho hlase mísila.
"Je to dávno, co vás opustila?" Jeho osud jí tak moc připomínal ten Severusův, nemohla si pomoct.
"Ano, je to už dávno," odpověděl, více to ale nerozváděl.
"Taky jsem opustila muže, kterého jsem milovala a miluji ještě teď, nejde vymazat z mého srdce," v očích se jí objevily slzy, které jí po chvíli stékaly po tváři. "Hrozně jsem se bála, že ho najdu mrtvého a než to, raději bych zemřela. K tomu jsem byla jedna z hledaných osob smrtijedy, bála jsem se, že po něm půjdou více než do té doby." Mluvila, pověděla mu vše, co cítila, podvědomě mu důvěřovala.
"A co jste dělala po tom, co jste odešla?" Zajímal se Snape.
"Studovala jsem v Americe a poté pracovala jako lékařka, moc mě to bavilo, ale přátelé mi práce nenahradila, pořád jsme byla sama a přece ne."
"Tam jste si nějaké musela najít nebo ne?"
"Ano, ale nikdy to nebylo ono, pořád mi tam něco scházelo a co vy?"
"Hledal jsem ji, ale jako by se po ní slehla zem, nikdo o ní nic nevěděl, dokonce ani její nejlepší přátelé, kterým říkala úplně všechno."
"Myslíte,že žije? Jak sis tím můžete být tak jistý? A kdyby opravdu žila, odpustil by jste ji?"
"Ano, odpustil, jí by odpustil každý," trochu se pousmál. "A kdyby nežila, poznal bych to, těsně před bitvou jsem si vzal její přívěsek, který byl začarovaný, aby mi řekl, kdyby se jí něco stalo." Po tomhle se rozhostilo ticho, které přerušil Snape.
"Proč jste se vrátila do Anglie?"
Hermiona si povzdychla, čekala,kdy se jí na to zeptá.
"Kvůli přátelům, vzpomínkách, nesplněným slibům a taky kvůli člověku, kterému jsem velmi ublížila."
"A proč jste se vrátila až teď?"
"Měla jsem strach," pověděla prostě.
"Z čeho?" Snažil se ji pochopit.
"Ze všeho okolo - z války, ze smrtijedů, z přátel... bála jsme se, že mi neodpustí a já zase budu sama a znovu zažívat tu hroznou bolest, když vás opustí ty, které máte rád, zůstat v Americe bylo snadnější." Přikývl, což ona nemohla vidět a tak se zeptala:
"Odsuzujete mě za to?"
"Ne, to rozhodně ne," pověděl zcela vážně, neměl právo ji soudit a k tomu ji svým způsobem chápal. Dále ve svém rozhovoru nemohli pokračovat, protože z dálky slyšeli zvuky zuřivého boje. V obou svitla naděje, přišli pro ně a oni se možná dostanou ven! Co více si mohou přát? Možná lásku a štěstí, ale svoboda jim k tomu všemu pomůže... Snad...
Trvalo ještě dlouho než se k nim někdo dostal, ale stálo to za to, do sklepení šlo několik bystrozorů.
"Hemriono?" Volal někdo hlasitě.
"Profesore Snape?" Volala zase nějaká žena.
"Tady," vykřikla oba zároveň, když tyto hlasy zaslechli, ale poté se zarazili, oběma se srdce téměř zastavilo, tohle bylo neočekávané.
"Severusi?" Zašeptala Mia tiše a po tvářích jí stékaly slzy, vydala se směrem, kde stál on. Šel jí vstříc a setkali se uprostřed cely. Snape ji hladil po uplakané tváři a všiml si,jak moc se změnila. Setřel jí slzy z ušmudlané tváře a pevně ji objal, to jim prozatím stačilo, přítomnost toho druhého pro ně bylo to nejcennější na světě...
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 candy candy | 8. července 2008 v 21:25 | Reagovat

krasne krasne krasne krasne krasne. uf to bole neskutocne dojimave a krasne. velmi sa mi pacilo ako sa akoze nespoznali. ze by sa az tak zmenili? paaani :D chudacikovia moji dvaja milovany. jedine co sa mi nepozdavalo bol ten odkaz na dverach, kto o pisal? bo nezda sa mi ze by bola toho pomfrey schopna ked jej napadli rodinu. inak to bola aozaj vydarena kapitola a aj dozka sa ti podarila.

2 wixie wixie | 8. července 2008 v 22:06 | Reagovat

no to byla síla:-) tak úžasně procítěný... já fakt nemám slov...a to shledání...opravdu nádhera, fakt kouzlo:-)

3 Mariana Mariana | Web | 8. července 2008 v 22:10 | Reagovat

Tak to byla krásná kapitola. Jak si to vyříkali a nevěděli o tom druhém. Na tom konci jsem měla slzy na krajíčku. Doufám, že brzo bude další kapitolka.

4 katy katy | 9. července 2008 v 11:39 | Reagovat

jeeeeej...to je tak pekne.. uz sa nevie dockat dalsej kapitolky:-D

dufam ze bude coskoro

5 Arival Arival | Web | 9. července 2008 v 12:02 | Reagovat

Nádherný. Ještě, že jsi tu kapitolu tady ukončila nebo, že čtu rychle, když příběh zrovna hltám, protože jsem měla na krajíčku. Vážně. Pěkné, co jiného dodat...

6 papricka papricka | E-mail | Web | 9. července 2008 v 15:03 | Reagovat

ja chci rychle dalsi...

7 engloska engloska | 9. července 2008 v 15:28 | Reagovat

Fakt moc pěkný a konečně se tam něco děje, tak šup šup s další kapčou.

8 midnight midnight | 10. července 2008 v 20:59 | Reagovat

WOW...nádherná, nádherná, nádherná a ještě jednou nádherná povídečka...tak roztomilá a přece...ááááááách :-)

Midnight

9 Vendik Vendik | 12. července 2008 v 21:10 | Reagovat

jéé, fakt krásné, opravdu :)

10 Miuska Miuska | E-mail | 14. července 2008 v 20:23 | Reagovat

pri citani tejto kapitoly mi vyschlo v hrdle, taka bola krasna WOW

11 Veronika Veronika | E-mail | Web | 20. července 2008 v 19:14 | Reagovat

Jo a měse úplně klepou ruce. To bylo fakt pěkný

12 wixie wixie | 2. srpna 2008 v 16:06 | Reagovat

Giner, Giner, začínám o tebe mít starost! Už jsi se móóc dlouho neozvala :-)

13 Arival Arival | 25. srpna 2008 v 23:00 | Reagovat

Ahoj Giner! Tohle je vážně nádherná povídka, tak doufám, že budeš pokračovat... Dlouho jsi se neozvala a my neustále čekáme °_°

14 Giner Giner | 26. srpna 2008 v 20:12 | Reagovat

vím,dlouho jsem se neozvala, ale neměla jsme právě nejšťastnější období... a teď nemám čas a ani náladu psát nic s párem HG+SS, nějak mi v tuto chvíli dochází nápady s těma dvěma, tak uvidím, kdy něco nového přidám... možná přidám kapitolu,která se mi vůbec nelíbí, ale mám ji napsanou už delší dobu a neumím s edokopat k tomu, abych ji sme dala,protože je fkat děsná...

Wixie, děkuji za starost, je to od  tebe milé a rozhodně to potěšilo, i to,že se ozvala Arival...:) moc díky vám oběma:)

15 Arival Arival | E-mail | Web | 28. srpna 2008 v 20:15 | Reagovat

Giner, totéž si já myslím o každé své kapitole, a pak čučím jako puk, protože se to lidem líbí... Být tebou neváhám a zvěřejním, uvidíš, že komentáře ti zvednou náladu a inspirují tě k napsání pokračování :) Ahoj

16 Miuska Miuska | E-mail | 28. srpna 2008 v 20:51 | Reagovat

Arival ma pravdu skus ju sem dat my ti verime ze bude dobra, naozaj. ;)

17 Giner Giner | 29. srpna 2008 v 12:11 | Reagovat

sry holky,dneska fakt ne, je mi mizerně...

18 Salem Salem | Web | 31. srpna 2008 v 14:23 | Reagovat

Giner, díky za pochvalu designu.

Chápu, že je když je ti mizerně, nedokážeš přidávat kapitolku-byla jsem na tom podobně. Ani teď nová kapitola stále není hotová...

ale přišla jsem na to, že když svoje pocity šikovně vpletu do povídky, je mi pak líp, protože si vymyslím, jak co dopadlo(kolikrát líp, než ve skutečnosti)

Nebyla to povídka o HP, to je fakt, ale stejně...Drž se...

S úsměvem jde život líp..SalemXD

19 Giner Giner | 31. srpna 2008 v 14:27 | Reagovat

neboj,už jsme vysmátá:D já jen byla trochu mimo a v posledním komentáři,jak jsme psala,tak to mi bylo blbě hlavně po flámu s kamarádkou:D nová kapitola tady bude brzo:) ještě nevím kdy přesně... fakt se mi nelíbí

20 Miuska Miuska | E-mail | 31. srpna 2008 v 16:24 | Reagovat

ano ano ano *tancuje vitazny tanec* :)

21 Veronika Veronika | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 16:43 | Reagovat

Páni Giner, jsem moc ráda, že budeš zase přidávat nějakou kapitolku:-) Už se těším, až si zase něco přečtu...

22 Giner Giner | 31. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

a máte po srandě všichni, kapitol ami nejde vložit, blog mi zase nějak blbne

23 Veronika Veronika | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 23:30 | Reagovat

jéhéé, fňuk...

24 Giner Giner | 4. září 2008 v 20:07 | Reagovat

pořád mi to nejde vložit:( pokud to někdo mermomoci chce,tak mi pisnete mail a ja vam to poslu tam...

25 Painia Painia | 9. listopadu 2008 v 21:26 | Reagovat

impozantní ....  jsem celá nedočkavá

26 Klér Klér | Web | 4. prosince 2008 v 9:27 | Reagovat

moc hezký :)

27 Zala Zala | 4. prosince 2008 v 23:56 | Reagovat

krásnéééééééééééé...doufám že bude pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama