Rozhovor

20. května 2008 v 18:11 | Giner |  HP jednorázovky het
Jedna jednorázovka, v pondělí odjíždím na týden do Francie, tak ať máte co číct;-)
Giner

ROZHOVOR
James a Sírius Black, kdo by je v Bradavicích neznal? Asi nikdo, byli známí a oblíbení, ale i přesto několika lidem trnu v oku. Jeden z těch lidí byla i Amy, dívka, která tyhle dva frajírky neměla ráda kvůli neustálému ponižování ostatních, hlavně teda Severuse Snapea. Nikdy nepochopila, proč ho nemají tak rádi, pokud věděla,tak jim nic neudělal… Amy byla nejlepší kamarádkou Lily Evansové, velmi dobře si rozuměly a do nedávné doby obě nesnášely Poberty, ale Lily se zamilovala do Jamieho a tak teď na ni neměla ani pořádně čas. Ne, nevyčítala jí to, jen si říkala, že si toho tolik nestačily říct.
Zase se jednou zastala Snapea a on ji nazval mudlovskou šmejdkou, bylo jí to líto,ale nedivila se mu, vždyť to oni jej donutili chovat se tak jak se chová.
Přesně za měsíc měl končit školní rok, takže učení ve všech školách vrcholilo. Většina studentů Bradavické školy byla ve svých společenských místnostech a nebo knihovně, kde se snažili doučit věci, které přes rok nestihli. Ale někteří se zkouškami nestresovali, mezi nimi byla i Amy. Nezbývalo jí už příliš času, nezáleželo ji tedy ani na tom, jak složí OVCE. Učila se dobře, věděla, že se dostane ne léčitelství, ale stejně tam nikdy nebude moct nastoupit a nikdy si nesplní své sny. Stála na astronomické věži a pozorovala hvězdy, připadaly jí vždy neuvěřitelné, tak vzdálené a přesto blízké, někdy se jí zdálo, že stačí natáhnout ruku a dotkne se jich.
To ticho všude kolem ní ji uklidňovala. Vítr jí cuchal její zrzavé vlasy a ty jí šlehaly okolo obličeje.
Její samotu vyrušil poměrně vysoký černovlasý kluk. Nevšiml si, že není na věži sám a něco si pro sebe mumlal a sem tam kopl do zdi. Pak se zničeně posadil a opřel se o zeď, teprve nyní zaregistroval dívčinu přítomnost.
"Bavíš se dobře?" Vyjel na ni. Amy se pousmála a zavrtěla hlavou.
"Ne, nemám k tomu důvod." Pověděla. Překvapeně se na ni podíval, čekal cokoliv, ale tohle rozhodně ne. Myslel si, že se mu začne vysmívat a nadávat mu, ale ona to neudělala. Všiml si, že je bledá a pod očima má černé kruhy. Teprve nyní si uvědomil, že tato soba nevypadá nejzdravěji, nikdy mu to nepřišlo ale to jí asi nevěnoval tolik pozornosti jako nyní. Ano, bránila ho, ale nevšiml si, jak vypadá, to mu bylo úplně jedno.
"Je tady krásně, že ano? Chodím sem často jen tak přemýšlet." Přiznala mu. Již dlouho ho měla ráda, věděla, že je jiný než ostatní a to ji přitahovalo, nevěřila, že je zkažený jak říkali ostatní, to oni z něj udělali zahořklého kluka. Bylo jí ho líto, neměl to ve škole snadné.
" Hm," odtušil jen a dále tiše seděl, nechápal, proč se s ním vlastně baví, vždyť jim všichni opovrhovali. Amy poté mlčela, nevěděla, co by měla více říct. Koukala se dále na hvězdy a snila, představovala si, jaký by její život mohl být. Ani si neuvědomila, že jí po tváři stéká slza, ale Severu si toho všiml, zvláštní,že? Někteří si ani nevšimli, že v posledních měsících je čím dál bledší a často se vydává na ošetřovnu a jeden mladík si všimne, že ji po tváří stekla jedna slza.
" Je ti něco?" Zeptal se trochu nejistě. Polekala se, myslela si, že už odešel. Nevěděla, jestli mu říct pravdu a nebo ne, ale potřebovala si s někým promluvit, neměla nikoho. Snad jen Lily, ale ta byla nyní pořád v knihách a nebo s Jamesem. Nevadilo jí, že s ním chodila, ale bylo jí líto, že neměla čas si s ní ani popovídat.
" Hodně věcí se změnilo a stále mění, všechno jde tak strašně rychle. Kdysi jsem byla plná života, užívala radosti, dělala ty nejbláznivější nápady, co mě mohly napadnout. Nesnášela jsem, když mí přátelé truchlili a pořád jsem provokovala Poberty. Vždycky jsem se postarala o to, aby byli lidi okolo mě šťastnější, bavila jsem je a dívala se,jak se smějí. Ale teď je to jiné, vždyť jsme si už přes půl roku pořádně nepopovídala s Lily, protože na mě nemá čas. A ostatní taky ne a já se bojím, že jim všem nestihnu říct, co chci. Hrozně se bojím, že jim neřeknu, jak je mám ráda a co pro mě znamenají. Mám strach, že jim nepovím tolik důležitých věcí." Pověděla a zhluboka dýchala, cítila na své hrudi mírný tlak, pravděpodobně byla příliš rozrušená, tohle se jí v poslední době stávalo velmi často, čím dál častěji cítila, že již brzy odsud odejde a půjde jinam, na druhý břeh. Nebála se, věděla, že je to jen další cesta, kterou musí jít, tenhle pohled na svět měla díky svému dědečkovi, Albusi Brumbálovi.
Před očima se jí dělaly mžitky a tak sklonila hlavu a znovu s zhluboka nadechla. Zlepšilo se to, jen její tvář byla ještě bledší než v obvykle. Pro jistotu se posadila, nebyla si jistá, zda by se udržela na nohou.
"Opravdu jsi v pořádku?" Zeptal se jí ještě jednou Severus. Přikývla, i když ji to stálo hodně sil, začala jí být už i zima, trošku se chvěla.
" Budeš nemocná, měla by jsi jít zpátky do věže." Zavrtěla hlavou.
"Ne, nechci tam." Řekla tiše. Překvapeně se na ni podíval.
"Myslel jsme, že vy Nebelvíři stojíte při sobě a vždy a všude jste spolu."
"Ano,možná ano,ale kdo by si všiml, že jsem přišla do věže, když si ani nevšimli, že jsme odešla?"
"A co Lily?"
"Ta je příliš zaneprázdněna Jamesem a hlavně učením, má strach, že neudělá zkoušky."
" A ty strach nemáš?"
" Mám, ale z jiných věcí. Co se stane, když je neudělám? Nic, jen pár lidem to bude líto, ale pro mě to již nic neznamená."
" Jsi snad první člověk, který bere zkoušky OVCE tak v klidu," pověděl jí.
"Hm… Kdyby je trápilo to co mě, tak je taky budou brát v klidu."
" A co tě trápí?" Ušklíbla se, tuhle otázku neměla ráda, pokaždé když viděla dědečka, tak se jí na to ptal.
"Spoustu věcí. Pověz mi, co je smyslem života?"
"To nevím," pověděl překvapeně,rozhodně nečekal,že se na tohle zeptá.
"Já možná ano, ale mrzí mě, že jsem na to přišla až teď, když jsme na konci své cesty."
"Co tím chceš říct?"
"Že smrt na nikoho nečeká," pověděla a poté se namáhavě zvedla na nohy. " Měla bych jít, je již pozdě. Měj se krásně, Severusi a nezapomeň." Rozloučila se s mladíkem a nechala ho samotného, podle výrazu jeho tváře poznala, že toho má hodně k přemýšlení. Ale kdo by neměl? V podstatě mu řekla vše, co ji trápí a co se s ní stane a ještě něco navíc, teď jde jen o to, zda to pochopí.
"A nikdy nedělej nic,co nechceš,vždy máš na výběr, i když druhou cestu vždy nevidíš hned," pověděla ještě těsně před tím, než opustila věž nadobro, nyní již sama scházela ze schodů a měla v úmyslu se jít projít k jezeru, do věže se jí ještě nechtělo.Když sešla ale schody,tak se stalo něco, co nečekala,ne v tuto chvíli. Zamotala se jí hlava mnohem silněji než kdy dříve a ona upadla, pak už byla jen tma...
O dvě hodiny později našel Severus dívku ležet pod schody, ale její tělo bylo již chladné a bez života. Dlouho přemýšlel o jejich slovech a uvědomil si,jak moc měla pravdu, vždy má na výběr. A on si vybral... Ještě ten den si promluvil s Brumbálem, i když byl ředitel plný bolesti, tak si na něj našel čas a pomohl mu. Severus Snape se stal špehem u Voldemorta...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miuska Miuska | E-mail | 20. května 2008 v 18:31 | Reagovat

wau to bolo krasne ale pritom velmi smutnucke tato jednorazovka sa ti naozaj vydarila =)

2 anniel anniel | Web | 21. května 2008 v 11:33 | Reagovat

krásný ....ale smutný....

3 Giner Giner | 21. května 2008 v 11:50 | Reagovat

Anniel:tohle jsme původně chystala jako povídku pro tebe...samozřejmě delší,ale mírně jsi mi zkazila plány tím,že jsi mi zakázala tě zabít:-D

4 anniel anniel | Web | 22. května 2008 v 18:32 | Reagovat

aha...tak to jo..:XD

5 anniel anniel | Web | 24. května 2008 v 20:52 | Reagovat

noooo jinak ta povídka je super

6 Veronika Veronika | E-mail | Web | 20. července 2008 v 18:54 | Reagovat

Pěkný, smutný...jéé. Bylo to jen trochu uspěchaný, ale jinak fakt super

7 Veronika Veronika | E-mail | Web | 20. července 2008 v 18:54 | Reagovat

Pěkný, smutný...jéé. Bylo to jen trochu uspěchaný, ale jinak fakt super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama