Kapitola 7

24. března 2008 v 10:01 | Giner |  Taneční soutěž
Je tady další kapitola a tentokrát mnohem delší než ta minule:) psala jsme to ted rano po akci, takze se predem omlouvam za chyby...

Kapitola 7
V ředitelně jsme se posadili a Brumbál mě chvíli pozoroval.
"Potřeboval jste něco, pane?" Zajímala se Hermiona.
"Ano i ne, jak se to vezme, slečno." Trochu nechápavě se na něj podívala, čemuž se pousmál.
"Asi jste zmatená z mě odpovědi, že ano?" Přikývla a nechala ho pokračovat. " Jsem ředitel této školy již dlouho a mnoho věcí mi nezůstalo skryto. Také vím mnoho o věcech, které se staly během války." Začínala chápat, kam tím míří.
"Pokud narážíte na můj vztah s profesorem Snapeem, tak vás můžu uklidnit, že jde čistě o vztah profesora a žákyně." Pověděla trošku ostřeji než chtěla.
"Ach ano, já vím a právě proto jsem chtěl s vámi mluvit. Vím, že jste plnoletá a během války se stalo mnoho věcí, které mohly ovlivnit vaše chování a přesvědčení, ale vy jste přesto zůstala stále svá, snad jen zase více rozumnější a dospělejší. A vím, že váš vztah s profesorem Snapeem nebyl ve válce jen vztah, který by jste s ním měla mít jako studentka."
" Odsuzujete mě za to? Míníte mě a nebo Severuse kvůli tomu vyhodit ze školy? Pokud ano, tak vyhoďte mě, škola pro něj znamená příliš mnoho a bez ní by už to nebyl on." Překvapeně se na ni podíval.
" Ne, nemám důvod vás odsuzovat. Možná to pro vás bude překvapení, ale Severus je pro mě jako syn a vy a Harry jste také jako mé děti, které jsem nikdy neměl. Nic bych si nepřál více ne aby jste byli šťastní. Ale stejně dobře jako vy, chápu, že vztah mezi vámi dvěma není nyní možný. Proto mám pro vás jedinečnou nabídku, kterou jsem nikdy nikomu nedal." Pozvedla obočí a v očích měla napětí a dojetí.
" Vím, že nyní by mohl jít Severu do Azkabanu za vztah se studentkou a tak bych byl rád, kdyby jste ještě nějaký čas vydrželi, jen dokud si nedoděláte OVCE. A ty by jste mohla skládat v tomto týdnu, zařídil bych vám zvláštní termín. Pak by jste se sama mohla rozhodovat, nebyla by jste studentkou této školy, ale stále by jste zde mohla samozřejmě pobývat. A možná by vás Severus vzal i do učení."
Překvapeně jsem poslouchala jeho plán. " To by opravdu bylo možné?" Přikývl a Hermioně po tváři stekla slza radosti.
" Děkuji, děkuji, pane profesore. Ráda ty zkoušky složím v předstihu."
" Počítal jsme s tím, termín vašich zkoušek je zítra a pozítří. Hned zítra vás čekají lektvary, přeměňování a obrana. Pozítří budete skládat zkoušky z formulí, run, dějin a léčitelství.. Vím, že je to narychlo, ale věřím, že to zvládnete." Usmál se na ni, zatímco ona byla zděšená. Hned zítra zkoušky, neměla čas se na ně připravit a to nemůže zvládnout, není připravená.
" To nejde, já to nedokážu," začala. " Nejsem připravená."
" Ne, Hermiono. Jste připravená jak nejlépe to jde, věřte mi. Vše, co by jste mohla potřebovat jste s naučila ve válce, víte toho mnohem více než ostatní, OVCE pro vás budou hračkou. Výsledky vám budou zaslány hned pozítří večer a myslím, že budete spokojená."
Pak se s ní rozloučil a ještě stále zmatená Mione šla do Nehelvítské věže. Dala na Brumbálovu radu a už se neučila, všechno by měla znát. Noc měla neklidnou, stále se jí zdálo o Ginny a pak také o zítřejších zkouškách, bála se, že je nezvládne. Ráno uvítala s povděkem. Na snídani se objevila mezi prvními a sova jí přinesla rozvrh jejích zkoušek. Jako první měla skládat lektvary od osmé hodiny, od desíti pak přeměňování, oběd a od jedné obrana a ta bude až do pěti. Ještě měla chvíli času a tak šla na ošetřovnu, chtěla se podívat, jak na tom její kamarádka je. Vstoupila do místnosti a přistoupila k posteli, kde ležela rusovláska. Harry seděl u její postele jako anděl strážný a držel svou milou za ruku.
" Jak je jí?" Zeptala se tiše.
"Pořád s ještě neprobrala," odpověděl jí mladík.
"Neboj se, bude určitě v pořádku. Měl by ses jít nasnídat, musíš něco jíst, kdybys tady zkolaboval nedostatkem jídla, živin a nevyspaním, tak jí moc nepomůžeš."
"Hm… Pak o něco poprosím Dobbyho, teď opravdu nemám na jídlo ani pomyšlení." Stiskla mu rameno, muselo to být pro něj hrozné.
" Musím jít, mám ještě nějakou práci, zastavím se tady později," rozloučila se s ním Hermiona něco málo po půl osmé, ještě si musí zajít pro věci do věže. Pergameny, brky a přísady do lektvarů se jí budou určitě hodit.
Když vešla do věže, zadržela ji Parvati.
" Můžu s tebou na chvíli mluvit?" Zajímalo ji. Přikývla a ukázala směrem k ložnici, cestou si alespoň vezme pomůcky.
"Co potřebuješ?" Vyptávala se.
" Nevíš, kde je Harry? Neviděla jsem ho na snídani a prý není ani v ložnici."
"Je na ošetřovně."
" Ošetřovně? Co se mu stalo?"
" Jemu nic, ale našel Ginny a ta na tom není nejlépe, odmítá se od ní hnout."
"Ginny?" Překvapeně se na ni podívala a v očích měla závist a bolest. "Ona žije?Vždyť měla být mrtvá."
" Ne, není mrtvá, ale nikdo neví, jestli se někdy uzdraví."
"On ji miluje, že?"
"Ano, miluje." Parvati smutně přikývla. " Tušila jsem to, nikdy mě nemiloval tak jako ji, dělal vše jenom ze soucitu a já si myslela, že proto, že mě má rád. Ale díky němu jsem se vyrovnala se smrtí Rona a to mu nezapomenu. Omluv mě prosím, půjdu se projít."
" Jasně a Parvati?" Dívka se na ni otočila s otázkou v očích.
" Díky, že to bereš takhle."
" Myslela, že budu dělat scény, že?"
" Popravdě řečeno ano."
" Z toho jsem už vyrostla, tohle bych udělala před dvěma lety, ale ne dnes." Posmutněla a odcházela z místnosti, chtěla být na chvíli sama.
Hermiona si rychle vzala věci a pospíchala na lektvary, které měla jako první. Před učebnu došla včas, dveře byly ještě zavřené. Přesně s odbitím osmé hodiny z místnosti vyšla menší baculatá čarodějka.
"Slečna Grangerová?" Optala se.
"Ano."
" Jmenuji se Helga Furtierová a budu dohlížet na vaši zkoušku z lektvarů. Pojďte prosím dále, hned začneme. Nejprve si dáme menší písemný test a poté nám připravíte lektvar proti kašli." Hermiona měla test vyplněný během půl hodiny, byl opravdu snadný. Zaváhala jen u jedné otázky, ale poté na ni logicky přišla. Lektvar také připravila a snad i správně, podle ní měl správnou hustotu i barvu.
Zkoušku měla složenou v předstihu, do další měla ještě pár minut čas, alespoň nemusí před učebnu tak spěchat a dojde hezky v klidu. U zkoušky z přeměňování byla i profesorka McGonagallová a madam Bonesová také, měla prý jednání s Brumbálem a chtěla se přesvědčit, že vše probíhá tak jak má. Coby ministryně kouzel měla mnoho povinností, ale tohle prý byla jedna z těch příjemných, nakonec se zdržela i na oběd.
Mione opět šla na ošetřovnu ještě než začala zkouška z obrany, tentokrát se zastavila ale ještě v kuchyni a přinesla svému kamarádovi trochu jídla, tušila, že Dobbyho nezavolal, na to byl jistě příliš zaneprázdněn hlídáním své lásky. Kdyby cokoliv potřebovala a nebo se jen pohnula či měla noční můru, musel být u ní…
"Kdy myslíš, že se probere?"Zajímalo Harryho. Povzdechla si a pořádně si dívku prohlédla a ještě nahlédla do karty, která byla na posteli.
" Minimálně dva dny, možná více. Je vyčerpaná a její zranění také nejsou nejlehčí."
"Díky, alespoň ty mi v tomhle nelžeš." Podíval se na ni nevesele.
"Musíš věřit."
"Máš pravdu, ale mám strach, že už nic nebude jako dříve. Co bude dále?"
"To nevím,Harry."
"Tohle jsme zrovna slyšet nechtěl, věděla jsi vždycky všechno a teď nemáš odpověď." Sklonil hlavu.
"Nevím všechno, i když se ti to někdy mohlo zdát, zvláště v prvním ročníku."Pousmála se.
" Promiň,pokud to vyznělo vyčítavě, to jsem nechtěl."
"Já vím,máš o ni jen strach. Nic ti vyčítám."
"Díky. Už půjdu,zastavím se tady později,ano?"
"Kam vlastně jdeš?"
"Skládám OVCE, zařídil mi to Brumbál, pak ti to vysvětlím,ano?Mám teď ještě zkoušku z obrany, tak se potom zastavím."
" Dobře a hodně štěstí." Objal ji krátce. " Díky, dej pozor na Ginny a něco sněz, ano?" Přikývl a znovu se posadil na židli a pozoroval ležící postavu. Hermiona se na ně naposledy podívala a vydala se do učebny OPČM, kde měla mít další zkoušku. Alespoň tu teoretickou, kdo ví, co bude poté.
Tato zkouška byla těžší než ostatní, ale i tak se jí to zdálo poměrně jednoduché. Snad jen poslední souboj s bystrozrem byl nejtěžší, bojovala s Kingsleyem a souboj skončil remízou, nešetřil ji a ona jej také ona, oba dali do souboje všechno a šlo to vidět. Po tomhle byla dívka už opravdu unavená, tak si šla na chvíli ještě lehnout a usnula, probudila se o půl sedmé odpočatá a plná energie. Spěchala ještě na ošetřovnu a poté hned do kabinetu profesora lektvarů, opět museli zkoušet na soutěž tance. Ne, že by chtěla vyhrát, možná jen trošičku, ale rozhodně si ani jeden z nich nechtěl udělat ostudu před ostatními studenty a pozvanými hosty.
Na této hodině vládlo napětí, ale Mione už šlo tango lépe, ale každý dotek jejího profesora na jejím těle byl pro ni utrpením, tak moc ho chtěla a on jí to příliš neusnadňoval. Ale už jenom zítra musí vydržet a pak už budou spolu. Tančili těsně u sebe a ona se na něj někdy přitiskla možná i víc než by musela, ale jemu to rozhodně nevadilo. Byl rád alespoň za to. Stále se jí ale nedařila jedna otočka, zkoušeli jí znovu a znovu, dokud se dívce konečně nepodařila, to už ale byla opravdu unavená, těch nepovedených otoček bylo přeci jen hodně. Znaveně se svalila do křesílka, které bylo u krbu a zhluboka oddechovala. Viděl, že už má toho plné kecky a tak si sedl do křesílka vedle a z baru přivolal ovocné víno a dvě skleničky. Nalil a jednu sklenku jí podal. Nejdříve bylo rozpačité ticho, ale poté si povídali zcela přirozeně, bylo až neuvěřitelné, jak si spolu rozuměli. Uvědomila si, jak moc má muže vedle sebe ráda. V jeho komnatách se cítila v bezpečí, připadalo jí, že se tady schová před každým nebezpečím. Bylo půl jedenácté, když si uvědomila, že by měla odejít. Přece jen na škole byli zkoušející a nebylo by vhodné, kdyby se o tomto dozvěděli.
Když vycházela z místnosti, její profesor jí k sobě přitáhnul a políbil. Jen jemně zkoumal její rty a ona mu to oplácela. Po chvíli se od ní ale odtrhnul, také si dobře uvědomoval nebezpečí, které jim hrozilo. Ještě naposledy jí dal něžný polibek a poté odešla, byl nejvyšší čas.
Ještě před spaním si vybavovala jeho polibky a byla šťastná. Usínala s pocitem, že všechno zase bude v pořádku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Salem Salem | Web | 24. března 2008 v 14:39 | Reagovat

tak toto bylo trochu delší, jen mě zarazila ta první věta:-)

2 Salem Salem | Web | 24. března 2008 v 14:39 | Reagovat

jinak to bylo docela hezké

3 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 24. března 2008 v 15:31 | Reagovat

Moc hezké... Brumbál je třída... Doufám, že se Ginny brzy probere... Vážně super...

4 Vina Vina | Web | 24. března 2008 v 18:37 | Reagovat

Zajímavé ,snad bude co nejdřív pokráčko

5 candy candy | 24. března 2008 v 22:03 | Reagovat

tak tato kapitola bola vazne skvela. myslim ze bola ovela lepsia ako tie predchadzajuce. bolo z  nej citit akesi veselie. :) velmi velmi pekna. ten zaver.ach :D

6 Giner Giner | 24. března 2008 v 23:48 | Reagovat

salem:sry,je tam chyba... opravim to pozdeji... diky za upozorneni:) ale fkat jsme to psala po trech hodinach spanku,tak to tak i vypada:-D

7 Ellien Ellien | Web | 29. března 2008 v 20:22 | Reagovat

ahoj, no tak povídka je to hezká, ale to už jsem tu psala no. Byl to zajímavej nápad, ale nějak se teď sekáš, vím, že toho máš asi dost, ale ohla bych poprosit o napsání pokráčka k Svatbě z donucení II.

Jinak chybičky ta máš, ale jestli si byla do rana pařit a spala jen tři hodiny, tak je to výborný. :oD

8 Giner Giner | 30. března 2008 v 10:40 | Reagovat

Ellien:Svatbu jsem měla už napsanou,ale než jsem ji sem dala, tak mi ztroskotal pc... vsechny veci do skoly i povidky jsou uplne v haji, takze to budu muset psat znova... a vzhledem k tomu, ze nektere veci, ktere jsme mela v pc musim do dvou tydnu odevzdat, tak musim udelat nejdrive to...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama