Kapitola 5

15. února 2008 v 19:25 | Giner |  Taneční soutěž
Další kapitola je na světě, ale bohužel ted nemám moc času psát, takže to nestojí za moc... ale tak alepsoň něco...

Kapitola 5
" Žije?" Zeptal se překvapeně, netušil, zda má být rád a nebo se má zlobit, že se neozvala.
" Ano a je v Londýně, asi ji najdeš v Síriově domě, měl bys za ní jít."
" Proč se neozvala? Třeba mě nechce vidět, možná mi dává za vinu, že zemřel Ron." V očích měl zoufalství, bál se, že ho odmítne.
" Ona tě miluje, alespoň před tím tě milovala více než svůj život, myslím, že v tom bude něco jiného. Měl bys jít a promluvit si s ní." Přikývl, rychle se s Miou rozloučil a zmizel v plamenech krbu. Dívka si povzdychla a rozhodla se, že už půjde do sklepení, byl nejvyšší čas. Stejně možná přijde pozdě a její profesor jí pořádně vynadá. To jí teď ale bylo jedno, přemýšlela o své kamaráde, proč se jim asi neozvala? Musela k tomu mít vážný důvod, přece by jinak o sobě dala vědět, nenechala by je, aby se trápili. Vždyť všichni mysleli, že je mrtvá… S těmito myšlenkami došla až do sklepení, kde zaklepala na dveře profesora lektvarů.
" Dále," ozvalo se zevnitř. S nádechem vstoupila dovnitř a její pohled se střetl s tmavými očima Severuse Snapea.
" Jdete pozdě," vyčetl jí pěti minutové zpoždění.
" Omlouvám se," pověděla a stále se mu dívala do očí. Utápěla se v té černi, milovala ten pohled, ale nemohla to dát najevo a znovu pocítit zklamání… Jednou ji to stačilo.
" Ale tehdy byla jiná situace," volal její druhý hlas. Ano, byla tehdy válka a on byl špeh, kdykoliv mohl přijít o život, ale ona přece mohla taky zemřít v nějaké bitvě! Strávili spolu jen jednu jedinou noc, věděla, že už se to nebude nikdy opakovat, ale jí o za to stálo, byla to nejlepší noc v jejím životě. A pak se mu vyhýbala, bála se s ním zůstat v jedné místnosti, nebyla si jistá, jak by se zachovala. Netušila, že její profesor právě myslí na tu samou věc.
Snape se zvedl ze své židle, aby zahnal vzpomínky a otevřel dveře do svých komnat. Nechal dívku vstoupit první a ucítil závan jejího parfému. Miloval tu vůni jasmínu, vždy ho uklidňovala.
Dnes trénovali hlavně tango, které jí vůbec nešlo. Nedokázala se soustředit na tanec, když byl její profesor tak blízko. Mohla cítit jeho pevné tělo, jeho vůni a také mohla cítit jeho dech.
Překvapilo ji, že si Snape sundal svůj hábit a tančil pouze v černých kalhotách a košili, hrozně mu to slušelo.
Při jedné otočce ale neudržela rovnováhu a málem spadla, její profesor ji ale naštěstí včas zachytil. Byla k němu těsně přimknutá a uvědomovala si, jak moc by ho chtěla. Nyní pochopila, proč si Snape při tanci snažil držet od ní odstup, tohle tango ho totiž nenechalo chladným.
" Promiňte," řekla mu tiše, tuhle otočku dnes totiž zkazila už potřetí. Mlčel, jen sledoval každý kousek jejího obličeje jako by se ho snažil zapamatovat.. Pohledem se zastavil u jejich rtů, které byly mírně pootevřené jako by čekaly na polibek. Jiskření mezi nimi bylo téměř hmatatelné, když si Hermiona myslela, že jí konečně políbí, tak ale o krok ustoupil. Trošku zklamaně vydechla, upsala by duši ďáblu, aby mohla znova cítit jeho rty na svých.
" Je pozdě, slečno. Měla by jste jít." Pověděl jí odměřeně, což jí ranilo a udělalo další jizvu na jejím srdci. Kolikátou už?
" Ano pane," uchovala ledovou tvář, nedala na sobě znát jakékoliv zklamání, jen její oči byly jiné, ale toho si mohl všimnout jen velmi dobrý pozorovatel. Otočila se a mířila ke dveřím.
" Zítra ve stejnou dobu," uslyšela za sebou ještě tichou větu.
" Ano, dobrou noc, pane," popřála mu a když šahala na kliku, zaslechla tichounké:
" Tobě taky, Mione." Na tváři se jí objevil úsměv a v očích měla slzy, Mione jí říkal jen on. Prudce se otočila a dívala se přímo do jeho tváře… Oči mu žhnuly jako dva diamanty a pozoroval ji s nečitelným výrazem ve tváři. V očích se jí objevila bolest, tak ráda by jej objala a políbila, ale dobře si uvědomovala, že by to zase bylo jen na jednu noc a kdyby na to někdo přišel, tak by šel do AZkabanu. Proto se otočila a vyšla z jeho komnat, i když jí to trhalo srdce. Kdyby se ještě jednou otočila, viděla by ve tváři profesora zklamání a bolest, možná také nenávist k sobě samému.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Salem Salem | Web | 15. února 2008 v 20:17 | Reagovat

Ahoj!

Mám jen jeden dotaz: Oc jsem prošvihla?

Všichni mají na svých blogách růžové písmo...:-)

Děje se něco, o čem nevím?

2 Mája Mája | 15. února 2008 v 21:39 | Reagovat

Skvělá kapitola!!!Už se těším na další...:-)

3 Giner Giner | 15. února 2008 v 23:29 | Reagovat

Salem: netuším... ale já tady růžové nemám a nebo jsme možná barvoslepá... pokud se ti písmo zobrazuje růžově,tak mi tady bíle:) tak nevím no...

4 katie katie | Web | 16. února 2008 v 11:29 | Reagovat

SUPER KAPITLA

5 Sherina Sherina | 16. února 2008 v 15:55 | Reagovat

Salem:růžové? možná to bude monitorem :) giner tvrdí že je bílé a já si do teď myslela, že tady je šedé písmo :D:D

kapitolka je moc pěkná

6 Salem Salem | Web | 16. února 2008 v 17:01 | Reagovat

Tak já fakt newím, teď je as takové našedlé, chjo nějak mi blbne monitor a to je novej.Kruciš, to je k vzteku, omlovám se.

7 Milka Milka | 16. února 2008 v 22:02 | Reagovat

Fakt skvělá kapitola, píšeš to moc hezky, škoda, že nemáš tolik času, protože je to naprosto skvělý, vždycky mi to zvedne náladu... Mockrát ti děkuju :) P.S.: Kdyžtak se omlouvám za formulaci, prostě jsem nadšená a nevim jak to vyjádřit :D

8 candy candy | 17. února 2008 v 20:52 | Reagovat

velmi pekna kapitola. :) som rada ze si odhalila trosku z minulosti.

9 Ellien Ellien | Web | 18. února 2008 v 14:23 | Reagovat

Jéé po čase je tu další kapitola. Nádherná. Výborná a já nevím co ještě. Určitě pokračuj.

10 Vina Vina | Web | 18. února 2008 v 15:26 | Reagovat

Takhle kapitolka se ti povedla

11 Nika Nika | 11. března 2008 v 20:49 | Reagovat

Už se těším na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama