už včera večer jsem měla takovou divnou náladu a přemýšlela...teda, přemýšlela jsem asi tak do osmi, než jsem šla ven... a najednou mi přišlo hrozně líto, že píšu povídky, vy si je čtete,někdy napíšete komentáře, ale vlastně ani jeden z nás neví, kdo to píše a naopak, kdo to čte...co to jsou za lidi, jaké mají problémy... Jen mi prostě přišlo líto, že o vás nic nevím... Špatně se mi to všechno píše, neumím vyjádřit to, co chchi říct..jsme zmatená... tak mi promiňte tento ubohý článek...
Giner
P.S: Ted se asi dost dlouho medostanu pořádně k pc, tak nebudu moct přidávat... prominte...
Víš Giner, vždy mě potěší tvůj komentář. My co píšeme povídky se ztotožňujeme s osobami nebo utíkáme do jejich prostředí, aby jsme si odpočinuli od toho uspěchaného světa.
Jistě víš, že každá kapitolka je poznamenaná tím, jak se zrovna autor té kapitoly a povídky cítí. Je to anonymní, ale někde hluboko v povídka se projevuje, jaký autor je nebo jak by aspoň chtěl být.
P.S.: Promiň nějak jsem se rozepsala
Vina