Povídka na přáni pro Valu:) - část 3

15. prosince 2007 v 18:18 | Giner |  HP povídky na přání
snad se vám ukáže obrázek... něco se mi totiž nechhtělo popisovat:(

Bylo jedenáct hodin, když v Havraspárské ložnice otevřela poslední spící studentka své oči. Vůbec se jí nechtělo vstávat a opouštět říši snů, zvláště když byly tak krásné.
Ale nakonec jí hlad vyhnal z postele. Usmívala se na všechny okolo sebe a její nejlepší kamarádka usoudila, že včerejší večer byl nakonec úspěšný tah.
" Jaký byl včera trest?" Zajímalo ji s poťouchlým úsměvem. Její kamarádka se na ni podezřívavě dívala, pak se ale usmála od ucha k uchu a mrkla na ni.
" Nechceš se projít k jezeru?"
" A co přípravy na ples?"
" Vždyť je až v sedm."
" Taky pravda… Já jen, že dnes se může do Prasinek pro šaty."
" Fakt?"
" Jo, včera to bylo na nástěnce."
" Aha… Půjdeš tam? Když tak půjdu s tebou."
" Tak jo, jen si skočím do ložnice pro pár věcí." Usmála se Katie a odcházela od stolu. Vala byla trochu smutná, je to druhý ples tady v Bradavicích a ona bude mít stejně šaty po své sestřenici. Bylo jí to líto, cítila se v těch starých šatech dost špatně. Hábity měla každý rok nové, ale na šaty jí to prostě už nevyjde, brigádu má domluvenou zase až na červenec,takže ještě dlouho si nic nebude moct koupit. Po tom, co jí její rodina málem zabila, vyškrtla z rodokmenu a vydědila, tak si vydělávala, kde se dalo. Teď přes prázdniny měla domluvenou brigádu na Příčné ulici v cukrárně a po večerech v Prasinkách u Třech košťat. Doufala, že jí finance vyjdou na příští školní rok, kdy bude studovat přeměňování a formule na Londýnské čarodějné univerzitě. Dostala sice stipendium, ale oblečení bude potřebovat nové a taky si musí najít nějaké bydlení,u madam Rosmerty nebude moct bydlet pořád, k tomu je tam jen díky Brumbálovi, který ji vysvětlil její situaci a ona ji tam nechala žít. Ještě nevěděla, jak to všechno udělá, bude muset pracovat asi i přes rok. Povzdychla si, rozhodla se, že to teď nebude řešit, n to bude dost čas později.
Ani si nevšimla, že jí od učitelského stolu pozorují dva páry očí a toho, že někdo zachytil její myšlenky si nevšimla vůbec. Naštěstí tyto myšlenky byly u obou osob v bezpečí.
V Prasinkách se potulovalo spousta studentů, ale dívky tam dorazily mezi posledními, většina se už chystala jít zpátky do hradu, aby se stihli pořádně připravit na večer.
Vala pomáhala své přítelkyni vybírat šaty, nakonec si Katie koupila jedny tmavě modré obyčejné šaty s korzetem.
Vale se taky jedny líbily, byly černé jako noční obloha.(Obrázek níže, jen v černé barvě…)
Naposledy se zahleděla na šaty a poté vyšla z krámku na ulici, kde za ní za chvíli došla Katie.
Blížila se již čtvrtá hodina, když dívky vycházely z Prasinek. Smály se a vtipkovaly, ani jedna z nich si nevšimla, že hned po nich do obchodu vešel profesor Snape a nehcal zabalit šaty, které se Vale tak moc líbily.
" Albusi, můžeš mi to vysvětlit?" Zeptal se Snape u oběda.
" Ano, pojď se mnou do ředitelny, myslím, že to bude na delší dobu."
Na chodbách bylo jen pár studentů a Protiva, který se rozhodl, že za každou cenu si dnešní den užije a trošku znepříjemní život v Bradavicích. Když si ale všiml ředitele, raději rychle zmizel.
V ředitelně se posadili ke stolu a Snape vyčkával, až Brumbál začne mluvit. Ten zatím hledal Valinu složku ve svém psacím stole. Když ji našel, beze slova ji podal svému profesoru lektvarů.
" Rodiče se jí zřekli?"
" Ano, když jí bylo deset a odmítla mučit domácího skřítka. Tehdy jim otevřeně pověděla, že je nenávidí a nikdy nebude jako oni. Za ty slova ji málem zabili, našel jsme ji v bezvědomí v lese kousek od jejich sídla, jen tam totiž rostla květenka lesní."
" Kdo byli její rodiče? Museli to být čistokrevní kouzelníci, ale neznám žádné s jejím příjmením."
" Ani nemůžeš, ihned se dala přejmenovat, předtím se jmenovala de Bor." Překvapeně se na něj podíval.
" Myslel jsem,že jejich dcera zemřela."
" To oni taky, ale naštěstí se sem nikdy před tím nepřišli podívat, jinak by ji možná poznali. Změnil jsem ji příjmení, zařídil pobyt v Prasinkách u Tří košťat a takhle přežívala. Všechny peníze, které si vydělá, jdou ihned na učební pomůcky a oblečení, nikdy nechtěla přijmout mou pomoc, na to byla příliš hrdá. A vše, co jsem ji dal já nebo Rosmerta, tak nám vrátila do posledního cvrčku. První rok jí pomáhala i její vzdálená teta, ta ale byla brzy zavražděná."
Ještě chvíli spolu hovořili, ale poté Severus odešel směrem do Prasinek, rozhodl se, že Vale splní jedno tajné přání.
Když došly do své ložnice, ihned se daly do přípravy. Vala se chystala vytáhnout své staré šaty, které jí poslala jedna její teta, která byla nyní již mrtvá, zabili ji její rodiče.
Když šaty chtěla položit na postel, zarazila se. Na její posteli ležel objemný balíček. Netrpělivě jej roztrhla a nevěřícně zírala na tu nádheru.
" Páni, od koho jsi to dostala?" Zajímala se Kat. Teprve nyní si Vala všimla vzkazu, který u šatů ležel a oznamoval jí, že dárek poslal Severus Snape. Usmála se pro sebe.
" Áha," usmála se jenom její kamarádka, došlo jí, od koho je ten záhadný dárek. Vala se usmívala, byla zase zasněná.
Velká síň byla nádherně vyzdobená, dnes v Nebelvírských barvách, jelikož Nebelvír už posedmé za sebou vyhrál školní pohár. ze síně zmizely kolejní stoly, místo nich byly všude malé stolečky pro šest osob. Všimla si, že Snape u jednoho stolku sedí a znechuceně sleduje dění okolo. Vypadal báječně, i když byl zachmuřený. Dnes měl na sobě opět černý, ale nyní společenský hábit, vlasy měl umyté a sčesané dozadu. Vypadal opravdu báječně.
U jeho stolku seděl ještě Brumbál a profesorka McGonagallová s Harrym Potterem a Hermionou Grangerovou. Uvědomila si, že bude muset jít tam, měla tam přeci vyhrazené místo. Katie zamířila k maličkému profesoru Kratiknotovi a profesorce Prýtové, kterou doprovázel Neville Longbottom.
" Dobrý večer," pozdravila u stolku.
" Dobrý večer Valo, posaď se k nám." Usmál se na ni Brumbál a poté se podíval přísně na Snapea, který se neochotně zvedl a odsunul jí židličku, aby se mohla posadit.
" Děkuji," usmála se a mělo co dělat, aby se zplna hrdla nerozesmála, když si všimla, jak moc je její profesor pobaven tou hrou okolo.
Brumbál měl nejprve řeč, kde jako obvykle hodnotil uběhlý školní rok a poté již nechal hrát Sudičky. První tanec patřil profesorům a jejich studentskému doprovodu. Teprve při tanci si stihli něco říci, aniž by je někdo zaslechl.
" Jsi nádherná," řekl jí tiše.
" Děkuji," usmála se na něj a trošku více se na něj přitiskla. Jen tak, aby to nevypadalo vulgárně, ale naprosto přirozeně. Dotančili valčík a pokračovali tangem, poté začali hrát další píseň, tentokrát waltz. To těsně u nich tančil Brumbál a požádal o tanec Valu, Snape tedy musel tančit s Grangerovou.
" Jak se ti líbí dnešní večer?"
" Je moc krásný, profesore." V očích mu hrály pobavené jiskřičky.
" Zapomněla jsi na jednu velmi důležitou věc, dnes si všichni profesoři se studenty sedmého ročníku tykají." Povzdychla si.
" Já vím, ale k vám mám příliš velkou úctu než abych vám mohla tykat."
" V pořádku, ale stejně tě za to budu pořád napomínat." Usmál se, chápal, že hodně studentů mu tykat bude, ale někteří ne, protože si ho příliš váží a tímto způsobem mu to chtějí dokázat. Pak už tancovali tiše, ale na konci jí Brumbál řekl tiše jednu větu, kterou rozhodně nečekala:
" V Bradavicích není nic, co bych nevěděl." Usmál se na ni. Dívka zrudla a sklopila oči.
" Chcete mi to zakázat?" Zeptala se ho stejně tiše, s lítostí v očích.
" Ne, naopak. Myslím, že za chvíli bude vhodný čas jít pozorovat hvězdy a vytratit se." Vala se usmála.
" Moc děkuji, pane profesore, za všechno, co jste pro mě kdy udělal, nikdy vám to nezapomenu, stal jste se o mě, aniž by jste musel. Děkuji vám za to, jste pro mě jako dědeček." Byl dojatý, tohle mu nikdo neřekl.
" Děkuji," pověděl teď on. " Upaluj už," usmál se na ni, když konečně skončila skladba. Brumbál si přebral do Severuse slečnu Grangerovou. Když odešli z parketu všichni profesoři, začala se hrát moderní hudba, kde nyní již profesoři tak moc netančili, to přenechali mladším. Profesoři seděli u stolků a diskutovali či vzpomínali na zážitky tohoto roku…
Nikdo si nevšiml,že chybí jeden profesor a jedna studentka.
Vala vyšla ze síně a šla směrem ke sklepení. Tušila, že za chvíli za ní dojde i její profesor. Zastavila se v jedné temné chodbičce tak, aby ji nikdo neviděl a čekala. Neznala totiž heslo do jeho kabinetu a taky netušila, kde jsou jeho soukromé komnaty. Za nedlouho šel chodbou profesor lektvarů, který mířil přímo ke svému kabinetu, kde čekal, že na něj bude Vala čekat. Zmýlil se, protože ho zastavil pobavený hlas:
" Hledáš někoho?" Otočil se a viděl, jak Vala vychází z tmavé chodby.
" Už jsem našel," usmál se na ni a šel jí vstříc. Objal ji a vášnivě políbil. Vracela mu polibky a čechrala mu vlasy. Její profesor lektvarů se od ní po chvíli odtrhl, dobře si uvědomoval, kde jsou, musí jít do jeho komnat, které naštěstí nebyly daleko. Usmál se nad jejím ukřivděným pohledem, když se odtáhl. Vzal ji do náruče a odnášel ji do svých komnat. Před obrazem opilého mnicha se zastavil a vyslovil heslo. Než se obraz odklopil, tak stihnul dát své vyvolené jemný polibek.
Ložnice byla vkusně zařízená, u krbu stál dokonce i malý stolek a menší knihovna. Vala neměla příliš času prohlížet si pokoj, Severus jí ihned zaměstnal jinak. Líbali se hladově a nenasytně, hladila ho po zádech a v duchu mu děkovala, že ji tak pevně drží a tiskne na sebe, kolena se jí totiž podlamovala z jeho polibků. Zasténala, když se přesunul na krk, pak zase na ušním lalůčku a klíční kosti. Tolik ho milovala, až ji srdce bolelo a hrozilo, že vyskočí z hrudi.
" Severusi," zasténala a prohrábla se mu ve vlasech. Usmál se na ni a pomalu jí rozepínal šaty, které se svezly na zem. Prvně chtěla svou hruď překrýt rukama, ale pak si to rozmyslela a vrhla se na jeho hábit. Vehementně jí pomáhal a když byl jen v černých kalhotách, přitiskl jí na sebe. Bylo něco úžasného cítit její nahé tělo na svém.
Vala hladila jeho silné paže a přešla na hruď, kterou pokrývaly jemné černé chloupky. Sem tam ho políbila a nebo přejela jazykem po nějaké jizvě. Teprve po chvíli se začala věnovat jeho bradavkám. Severus poprvé zavzdychal,byl vzrušený na nejvyšší možnou míru, dívka s ním dělala divy, reagoval na ni opravdu skvěle. Po chvíli zvedl dívce hlavu a vášnivě ji políbil. Vyzvedl ji tak, že nyní ho objímala nohama kolem pasu, laskala mu šíji a on ji nesl k posteli, na kterou ji něžně položil. Byla nádherná, když tam tak ležela a žádostivě se na něj dívala. Nenechal ji čekat dlouho, jen se zcela svlékl. Byl nádherný, nikdy si nemyslela, že někdo, kdo tráví tolik času v laboratoři, by mohl mít tak skvělou postavu. Natáhla k němu ruku, přála si, aby byl už u ní, chtěla ho…tak moc ho chtěla.
Lehl si vedle ní na postel a hladil ji po těle.
" Severusi," zasténala, chtěla více a on ji to teď velmi rád splnil. Jemně líbal její kůži, přejel každý centimetr jazykem či rty, chtěl si zapamatovat tu krásu. Když se konečně dostal až na její hruď a začal laskat její ňadra, svíjela se pod jeho dotyky jako hádě. Nepřestal, dokud nebyly její bradavky úplně tvrdé. Teprve poté jí něžně roztáhl nohy a sundal kalhotky, které ještě stále měla na sobě.
Když začal dráždit její jeskyňku,bylo toho na ní už příliš a začala se svíjet ve své první organické křeči. Něžně ji líbal na tváře a čekal, až se uklidní a trošku vzpamatuje z toho zážitku. Po chvíli mu oplácela polibky a nyní se rozhodla, že mu vrátí jeho péči. Jazykem přejela přes krk na hruď a k pupíku, poté jela přes černé chloupky až k jeho chloubě. Vzala ho do ruky a jemně hladila, po chvíli připojila i rty. Její dotyky mu působily rozkoš, ale po chvíli ji musel zadržet, dlouho by to už nevydržel.
Nadzvedl její hlavu a políbil ji. Položil ji pod sebe a znovu ji začal vzrušovat a laskat. Když si byl jistý, že je na pokraji orgasmu, tak do ní začal pomalu vstupovat.
Vale to bylo zprvu nepříjemné, trošku to bolelo, ale když v ní byl celý a začal se pohybovat, cítila chvění, které se z podbřišku šířilo do celého tělo. Tempo se zrychlovalo a dvojice brzy, ve stejný okamžik, dosáhla vrcholu. Severus jen tlumeně zasténal, zatímco dívka dávala své pocity najevo o dost hlasitěji.
Po tomhle zážitku odpočívali ve velké posteli a povídali si.
" Co bude dál?" Zajímalo mladou ženu, bála se, že to všechno bude chtít její profesor ukončit, že to bral jen jako zážitek na jednu noc.
" Prázdniny." Usmál se na ni. " Dva měsíce bez studentů." Pokračoval. " Ale přesto mi jedna studentka bude velmi chybět." Vale zajiskřilo v očích.
" Hm… To by to té studentce měl povědět a dát ji svou adresu."
" A nebo si ji vzít rovnou sebou." Políbil ji.
" To nejde," povzdychla si. " Mám brigádu a tam musím opravdu být, potřebuji si vydělat nějaké peníze."
" Já vím, ale večer bys mohla být u mě, stačí ke mně přicestovat krbemA víkendy budeš mít taky volné. Mám malý být přímo v Londýně, na Příčnou bys to neměla daleko, do školy přes rok taky ne. Přestěhuješ se prosím a budeš tam se mnou žít?" Překvapeně se na něj dívala, tohle nečekala. Ale vyřešily by se tím její problémy a k tomu by mu byla na blízku.
" Ano," usmála se na něj šťastně usmála a vášnivě ho políbila. Tu noc usínala s pocitem, ře teď to už bude všechno dobré…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katie katie | Web | 15. prosince 2007 v 21:59 | Reagovat

wow tak to je nádherná povídka moc se povedla

2 Salem Salem | Web | 18. prosince 2007 v 15:31 | Reagovat

ˇužasná povídka. Obrázek se mi bohužel nezobtazil:-(, ale dokážu si představit krásné černé šaty...

3 Waessa Waessa | 19. prosince 2007 v 15:52 | Reagovat

nic proti tobě, ale moc se ti to nepovedlo... Není tam nějaká zápletka. Končí to tak přeslazeně až to skoro není možné. :) Podle mě by bylo lepší tuhle povídku napsat jako kapitolovku - o dost víc tam rozvést nějaký problém. To by té povídce dalo alespoň nějaký náboj. Ale zase, je to jen můj názor... Takže nic si z toho nedělej, ale takový bláboly už prosím Tě nepiš...

4 GIner GIner | 19. prosince 2007 v 16:50 | Reagovat

díky za upřímnost:) ne fakt, moc díky za ten koment a kritiku, snad mi pomůže a příště napíšu něco lepšího;-)

5 Lady Afraid Lady Afraid | Web | 15. července 2008 v 21:26 | Reagovat

Krása, nádhera...Ke konci je to jak z té povídky ,,Mia", ale je to velmi povedené.

6 Veronika Veronika | 10. června 2009 v 13:40 | Reagovat

Pááni, moc pěkné. Už jsem dlouho nečetla žádnou povídku o Severusovi. Bylo to jako balzám na duši:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama