Povídka na přáni pro Valu:) - část 2

15. prosince 2007 v 18:16 | Giner |  HP povídky na přání
druhá část:)

Později odpoledne seděla Vala i s Katie na odlehlé části školních pozemků a povídaly si.
" Uznej to, Valo!" Smála se Katie.
" Ne, protože to není pravda! Nejsme zamilovaná do Snapea!" Vehementně se tomu bránila, i když věděla, že je to zbytečné. Už celý měsíc vyhledávala hádky s ním, hledala záminku, aby mu mohla být nablízku…
" No dobře," vzdala to. Teprve nyní si uvědomila skutečnost, že s ním bude poslední dva dny, pak jede domů… Posmutněla.
" Co se děje?!" Nechápala její přítelkyně změnu její nálady.
" Nic… Jen jsme si uvědomila, že tady budeme ještě dva dny a pojedeme domů."
" Co budeš dělat?"
" Nic, protože nic dělat nemůžu."
" Cože? Ty mu ani nepovíš, co k němu cítíš?"
" Ne, on mě nesnáší, copak mu to můžu říct? Vysměje se mi do očí."
" Ne, to by neudělal ani on." Snažila se jí přesvědčit.
" Ale ano, myslím, že ano… Jsem přeci jeho nenáviděná studentka, která se s ním jen hádá, dělá mu naschvály a podkopává jeho autoritu. Jak by mě mohl mít jenom trošku rád?"
" Ale musí to přece vědět, třeba k tobě něco cítí."
" Ne, necítí a ty to víš. Chceš mě jenom povzbudit." Vala zvedla svůj hábit, na kterém dosud seděla a odcházela zamyšleně do hradu. Katie se za ní dívala a přemýšlela, jak ji přesvědčit, aby řekla Snapeovi pravdu. Na nic normálního ale nepřišla.
Obě dívky se potkaly až na večeři, ale moc toho nenamluvily. Katie proto, že byla zamyšlená a Vala proto, že vzpomínala, snila a byla ponořená do svých myšlenek. Najednou se černovláska usmála a vyběhla ze síně. Nechápala, že jí to nenapadlo dříve. Její kamarádka se za ní jen nechápavě dívala, netušila, co to do ní vjelo.
Černovláska běžela nejprve do společenské místnosti, kde napsala Snapeovi dopis a poté ho rychle utíkala odeslat.
V sovinci váhala, zda má dopis odeslat nebo ne. Vždyť to dělala za kamarádčinými zády, až se to dozví, bude jí proklínat.. ne, udělá něco horšího....
" Slečno Parkerová?" Ozval se jí za zády Brumbálův hlas. Trochu se polekala, neslyšela ho přicházet.
" Dobrý večer, pane řediteli." Usmála se a dopis strčila do kapsy.
" Vím, co chcete udělat."
" Chcete mi to rozmluvit? Já sama přemýšlíš, jestli je to dobrý nápad." Přiznala.
" Ne, rozhodně jsem vám nic nepřišel rozmlouvat, právě naopak. Myslím, že oba si štěstí zaslouží, ani jeden z nich neměl právě nejšťastnější život." Trochu se zakabonil, když si vzpomněl na informace o své studentce.
" Pane, co se stalo Vale, když byla malá? Nikdy o svém dětství nemluví."
" Je mi líto, Katie, ale to ti musí říct ona sama. Měla bys poslat ten dopis, Val za chvíli půjde na trest, tak ať si to Severus stihne přečíst." Usmál se a odcházel. Ještě zaslechl: " Děkuji, pane." Usmál se a kráčel do ředitelny, tušil, že teď je to už na správné cestě.
Snape seděl ve svém kabinetě a popíjel víno, když někdo klepal na dveře jeho kabinetu. Podle zvuku poznal, že je to sova a asi jí dělalo problémy najít nějaký vstup do jeho kabinetu, jelikož tam neměl okna. Převzal od sovy pergamen a znovu se usadil do křesla ke krbu. Pomalu se dal do čtení.
" Dobrý večer, pane profesore,
promiňte, že vás obtěžuji, ale myslím si, že by jste měl něco vědět. Byla bych totiž nerada, kdyby jste Vy a nebo Vala jednou litovali, že jste nenašli odvahu k tomu, aby jste si promluvili. Všimla jsem si, že Vám není moje kamarádka lhostejná a věřte, že vy jí také ne. Pokud se ptáte, proč se s Vámi tak často hádala, tak je zde jednoduchá odpověď: Hádky s Vámi se jí líbily a byla to jediná možnost, jak Vám být nablízku, mluvit s Vámi… A k tomu se ráda hádá. To je vše, co jsem chtěla napsat… Kathrin Parkerová.
P.S: Neříkejte prosím Vale o tomto dopise, neví, že jsem Vám psala, nikdy Vám o svých citech nechtěla říct, protože si myslí, že ji nenávidíte
Severus zaraženě četl, co mu jeho studentka napsala. Přemýšlel, co dělat. Bál se, že je to jen hloupý žert, zase si z něj někdo udělá srandu, bude všem pro smích… Ano, měl strach, příliš mnoho lidí si z něj chtělo udělat dobrý den. Ale tím dopisem si uvědomil jedno: tu holku má rád a bude mu chybět. Usmál se, už byl rozhodnutý. No co, kouzla na smazání paměti se dají provést vždycky.
Vala dnes přišla na trest včas, nějak už neměla chuť štvát svého profesora, zvláště když je to jeden z posledních večerů. Ještě zítra…
" Dobrý večer, pane," pozdravila slušně.
" Dobrý, Valo." Pousmál se, když si všiml jejích překvapených očí. Nikdy jí neoslovil jménem, k tomu tohle neřekl jízlivě a ironicky, ale úplně normálně!
" Stalo se něco, pane?" Zeptala se překvapeně.
" Ne, mělo by? Dáte si víno?" Zeptal se jí a ukázal na láhev skřítčího vína, které stálo na stolečku a pobídl ji, aby se posadila do křesílka vedle.
" Ano, děkuji." Chvíli konverzovali o různých zbytečnostech, ale nakonec to Vala nevydržela a zeptala se:
" Co tohle všechno má znamenat, pane? Vůbec to nechápu." Ruce se jí třásly, bála se odpovědi, ale horší by bylo nevědět pravdu. Snape položil sklenku a chytl její ruce do svých, nyní před ní dřepěl. Díval se do jejích modrozelených zmatených očí a začal vysvětlovat.
" Víš, uvědomil jsem si, že nejsi jako ostatní studentky. No, víš… mám tě rád." Řekl jí. Vala jen seděla a překvapeně se na něj dívala. Nikdy by nevěřila, že by ji mohl mít alespoň trošičku rád, ale byla ráda. Usmála se a z očí jí stékaly slzy štěstí. Naklonila se k němu a vtiskla mu jemný polibek na ty přísné rty, které nyní byly jemné a hebké. Poté jej pevně objala kolem krku a přitiskla se na něj. Milovala ho…
Jen se tak objímali v jeho kabinetě a nevnímali čas, byli jen oni dva, nic jiného nebylo důležité. Když se konečně pustili z objetí, byl čas, aby dívka odešla, jinak by to někomu mohlo být podezřelé.
" Zítra je slavnostní ukončení tvého studia na této škole, ale myslím, že si nikdo nevšimne, pokud zmizíš o něco dříve." Políbil ji a poté už opravdu musela jít.
Cestou do své ložnice si pobrukovala písničky, smála se a byla opravdu šťastná. Nějak ji netrápil dokonce ani zítřejší ples, který Brumbál naplánoval na konec roku.
Těšila se na zítřejší večer, mohla být s ním a nikomu to nebude připadat zvláštní. Za ten nápad s plesem musí někdy řediteli poděkovat. Ještě dlouho po té, co se vrátila z trestu,nemohla spát. Přemýšlela o tom, co se stalo a snila o tom, co teprve může být. S úsměvem na rtech usnula až dlouho po půlnoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 algi-da algi-da | Web | 15. prosince 2007 v 18:17 | Reagovat

ahoj...máš moc pěknej blog a proto by ses mohla přihlásit do MEGHA SONB na mém blogu...šanci má úplně každý a nikdo neodejde s prázdnou...prosím přihlaš se a uděláš mi velkou radost a myslím že budeš šťastná i ty...ahoj

2 Lady Afraid Lady Afraid | Web | 15. července 2008 v 21:15 | Reagovat

Tahle kapitolka mi tedy přijde docela nepovedená... jinak začátek super a na konec teď jdu... :o*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama