26. prosince 2007 v 17:01 | Giner
|
tak jo, tady máte už opravdu poslední kapitolu..uznala jsme, že máte pravdu, ta minuláá kapitola byla neukončená a k tomu jsem tam dala nevhodný konec jen kvůli tomu, že jsem měla špatnou náladu... Tuhle kapitolu bych ráda věnovala Salem a Ellien...
" Takhle to přece nenecháš, Hermiono! Miluješ ho, tak bojuj!" Ozval se v Hermioně její druhý hlas.
" On mě nenávidí, nemiluje mě, tak co mám asi dělat?" Osopila se na něj.
" Víš, že to není pravda. Má jen strach, že se stane to samé, co s jeho první ženou Amélií. Našla jsi přece staré novinové články o její smrti?"
" Ano, zabili ji v knihkupectví, když tam šla pro knihy o lektvarech."
" Přesně, zabil ji člověk, který nesnášel jejího manžela, dokonce to i přiznal. Víš jak těžké to pro něj muselo být a musí být i teď? Raději se tě vzdá než aby se to stalo znova…"
" Máš pravdu, musím za ním…" Uvědomila si a rychle odcházela do knihovny, kde tušila, že ho najde. Pospíchala, chtěla už být u něj a všechno si to vyříkat. Takhle to přece nesmí skončit…
Poměrně rychle vyběhla schody do patra a rozrazila dveře knihovny. Vstoupila do místnosti a rozhlídla se kolem. Profesor lektvarů stál u okna a díval se z něj ven, ale s jejím příchodem se prudce otočil a sledoval ji. Oči měla rozšířené a mírně pootevřené rty, hrudník se jí zvedal rychleji než normálně, přeci jen pro ni bylo ještě zatěžující vyběhnout schody.Dívala se na něj s takovou naléhavostí v očích, až se musel otočit, trhalo mu to srdce.
" Severusi," oslovila ho tiše a mířila přímo k němu.
" Ano?" Zeptal se tiše, ale stále se díval z okna.
" Vím, co se stalo před šestnácti lety a je mi to moc líto," řekla mu tiše.
" Jak ses to dozvěděla?"
" U mě v pokoji jsem našla novinové články." Otočil se na ni.
" Nemůžu dopustit, aby se to stalo znova, Hermiono."
" Nestane se to," řekla tiše. Trpce se usmál.
" Tehdy si taky myslela, že se jí nic nemůže stát, byl jsem přeci ospravedlněn." Nevěděla, co na to říct. Otočil se na ni a díval se na tu hromádku neštěstí. Dívala se na něj a v očích měla slzy.
" Nechci tě ztratit," pověděla mu tiše a slzy jí stékaly po tvářích, už je nedokázala udržet. " Miluji tě, Severusi Snape."
Nemohl vidět, jak se trápí a jen kvůli němu. " Je to mé rozhodnutí a chci být s tebou, neodháněj mě od sebe, prosím," pokračovala zoufale dál. Objal ji a hladil po vlasech. Poté ji políbil do vlasů a zvedl jí hlavu. Pomalu jí setřel slzy a rozmazanou řasenku. Poté jí jemně políbil na rty a přitom ji k sobě pevně tisknul, měl ji moc rád a nechtěl ji ztratit… Musí si ji pořádně hlídat, už nedovolí, aby mu ji nějaký fanatik vzal jako Amélii…
Jé. Děkuju ti, že jsi to tak hezky dokončila, a ještě jsi tam udala důvod, proč se Sevík choval tak odtažitě. Tentokrát se mi ta kapitolka moc líbila. A díky za to věnování(I když nevím, čím jsem si to zasloužila) :-D