Kdo hledá, najde! Kapitola 6

14. prosince 2007 v 18:42 | Giner |  Kdo hledá, najde!
Trošku jsme zapracovala na délce kapitolky, tak si ji pořádně užijte!:) A věnuji všem, kdo minule komentovali;-)

KAPITOLA 6
Probudila se do slunečného rána a hned jí pohled padl na vedlejší část postele. Nikdo tam již neležel, Snape byl někde pryč. Na polštáři ležel jen vzkaz.
" Kdyby jste něco potřebovala, zavolejte skřítku, v jedenáct se pro Vás zastavím, musím ještě něco zařídit na Příčné.
S.S."
Víc ani ťuk.
Podívala se na hodinky a zděsila se, za půl hodiny se pro ni měl zastavit.
" Winky," vykřikla a když se skřítka objevila, tak se s její pomocí převlékla do hábitu, který byl pověšený na ramínku kousek od postele. Ještě se umyla a rychle nasnídala. S odbitím jedenácté večerní se do komnat dostal i profesor Snape.
" Jste připravená?" Zeptal se a byl spokojený, když souhlasně přikývla.
" Dobře, přemístím nás tam, krbem by to bylo nebezpečné." Přikývla, byla si vědoma, že už nikdy nic nebude jako dříve a tohle bylo první omezení z mnoha, které teprve přijdou. Snape se ještě napil trochu vody a hned zamířil k její posteli. Zase ji vzal do náruče a mířil s ní ven z jeho místností. Předtím ještě mávl hůlkou a kufry poslal do sídla napřed. Mia se ho pevně držela kolem krku, byla zvědavá, jestli ji udrží celou cestu. Prvně se museli dostat za školní pozemky a to samo o sobě byl pořádný kus cesty, pak přemístění a asi ještě nějaký kus k sídlu, nepochybně bude mít u domu protipřemisťovací bariéru, jedno ze základních ochranných kouzel…
Když jí nesl, zase cítila jeho vůni, která jí tak dráždila smysly. Nikdy si o Snapeovi nemyslela, že je parchant a takhle, ale nyní si uvědomovala, že k němu něco cítí.. náklonnost… Rychle nad těmito myšlenkami zavrtěla hlavou, vždyť on by jí mohl dělat otce, nemá mu co nabídnou. K tomu teď bude na vozíku a to je příliš velké břemeno, byla pro něj jenom zátěž, nemá ani školu, peníze, postavení… nic, prostě nic!
Snape si ji občas trošku popohodil v náručí, ale jinak na sobě nedal znát, že by mu nějak vadilo, že ji nese. Byla lehká, ale je pravda, že se za tu cestu pronesla.
Když se objevili před pozemky rodiny Snapeů, byl rád, že už je téměř doma. I když dům byl ještě daleko, pozemky okolo byly opravdu rozsáhlé.
Mia se obdivně dívala kolem sebe, bylo tady opravdu nádherně. Zahrada byla upravená, i když Snape na sídle dlouho nebyl, musel uznat, že se nic nezněmilo. Tentokrát své studentce popisoval, kde co najde a jaká část zahrady je zaměřena na rostliny do lektvarů, okrasné mudlovské rostliny, šlechtitelské pokusy jeho zesnulé matky a ještě cizokrajné rostliny.
Hermiona se vyjeveně dívala kolem sebe, čekala, že pozemky budou velké, ale tohle nečekala ani v nejmenším… A přímo uprostřed té nádhery stál velký dům z devatenáctého století, který vypadal opravdu dobře, zřejmě na něj bylo použito zachovávací kouzlo a spousta dalších… Jen co došli ke dveřím, tak se prudce otevřeli a v nich stál skřítek, který se jim ihned uklonil.
" Pane, slečno?" Zvolal svým písklavým hláskem.
" Ahoj Begg, který pokoj jsi připravila pro slečnu?"
" Pokoj vedle knihovny, pane."
" Díky." Po ujištění, že již nic nebude potřebovat, zmizela. Provedl jí domem, ukázal její pokoj, ale nejvíce ji stejně ohromila knihovna a sklepení, kde měl udělanou perfektní laboratoř.
" Dáme se do výzkumu ještě dnes?"
" Ano, nejdříve si ale musíme ujasnit několik věcí. Teď si dáme ale oběd." Obědvali v prostorné jídelně, která byla v přízemí. Jídlo bylo vynikající, dost jí připomínalo jídlo z Bradavic.
Po obědě se posadili do salónku, kde se začali bavit o výzkumu. Domácí skřítci jim ještě přinesli ovocný čaj, který měla Hermiona nejraději, zřejmě dostali pokyny od svého pána.
" Co všechno víte o léčitelství a co o mudlovské medicíně?" Zajímal se, musel vědět, ne čem je, nemůže ní pracovat aniž by věděl, jaké znalosti má. Kdo ví, co všechno přečetla…
" O mudlovské medicíně toho vím docela hodně, rodiče byli zubaři a odebírali lékařské časopisy, které informovali o novinkách. Také jsem přečetla nějakou odbornou literaturu. Ale v léčitelství bude problém, nevím o něm téměř nic, jen to, co se bralo v hodinách a to, co jsem se naučila při ošetřování zraněných… Takže jen pár základních kouzel." Snape se zamračil, z léčitelství věděla žalostně málo, přeci jen nepřečetla knihy s omezeným přístupem ve školní knihovně, v části vhodné pro studenty bylo těchto knih jen pár a ještě je měly většinou u sebe profesoři. Nikdy nechápal, proč je ve studentské části tak málo knih o léčitelství, když bylo tak potřebné.
" Dobře, v tom případě budeme muset vaše znalosti doplnit, teprve potom se zapojíte do výzkumu. Teď ještě něco k vašemu ochrnutí… Invalidní vozík by měl přijít během pár dnů, do té doby se budete muset spokojit s mou a nebo skřítkovou pomocí. Od zítřka začneme cvičit, nemůžou vám zcela ochabnout svaly na nohách. Také je možnost, že se cvičením váš stav zlepší. Ale stejně se pokusíme vytvořit lektvar, který by vaše ochrnutí odstranil, ale bez cvičení se to stejně neobejde."
" Dobře, tohle všechno podstoupím. Vyberete mi nyní nějaké knihy, které by se mi mohly hodit?"
" Ano, samozřejmě. Ale je tady ještě něco, slečno. Budeme spolu trávit celé dny aniž by o to jeden z nás stál, takže myslím, že pro nás oba bude lepší, když si pobyt zde nebudeme znechucovat, ale naopak… Takže pro začátek mi můžete tykat, ano?"
" Hm.. ano a děkuji," pověděla trochu rozpačitě. Přikývl a vzal ji do náruče a pomalu šli do patra do knihovny…
Snape ji v obrovské knihovně usadil k malému stolku a vydal se jí vybrat knihy, které bude muset určitě přečíst. Neomylně zamířil k regálům, kde měl knihy o léčitelství. Vybral deset tlustých knih a to ještě neskončil! Vybral další knihu o výrobě lektvarů a kouzel, teorii kouzel a další a další tituly… Hermioně se z toho málem zatočila hlava, věděla, že bude muset něco přečíst, ale netušila, že toho bude tolik. Na stole se mezitím objevilo alespoň třicet knih, teprve pak Severus uznal, že by to mohlo pro začátek stačit. Mione měla jediné štěstí, že četla ráda a rychle, takže knihy zvládla přelouskat během dvou týdnů. Mezitím Snape připravoval laboratoř a sám si něco ujasňoval, taky s Hermionou cvičil, ale jen tak, aby jí to neublížilo. Teprve po dvou a půl týdnech se dali do výzkumu, trávili spolu celé dny zavření ve sklepení a po večerech v knihovně, kde studovali. Jen o víkendech si nechali volno, přece jen, nic se nemá přehánět.
Byla na sídle už přes čtyři týdny a za tu dobu se toho hodně změnilo. Nepovedlo se jim sice vymyslet lektvar na její problém, ale vymysleli jiné léčivé lektvary, které byly velmi cenné. Například lektvar proti rakovině a také jeden, který rušil trvalé účinky kletby crutiatus. To byl jejich největší objev, ale jen málo kdo o něm věděl, zatím se podal jen Longbottomovým a nyní se zkoušel na dalších pacientech, kteří byli hodnoceni jako nevyléčitelní. Mezi nimi byla i Ginny Weasleyová. Pokud zabere na všech, teprve pak se dá zpráva do novin a oni budou asi slavní. Nezáleželo jim na tom, jestli budou nebo nebudou slavní, byli jen rádi, že někomu pomohli, ale dost je štvalo, že ještě nevymysleli nic na její ochrnutí. Většina lektvarů jim vybuchla, ale oba cítili, že jsou již blízko. Stále jim něco unikalo, něco podstatného, ale přesto tak drobného…
Byl pátek ráno, když na k nim doletěla malá sova a nesla pozvánky na večírek, kde se měl slavit návrat do života lidí, kteří se díky nim vyléčili z kletby a chtěli jim osobně poděkovat Mia zbledla, nikdo nevěděl, že je na vozíčku a dnes se to provalí… Měla strach z reakcí svého okolí, určitě nebudou pozitivní, právě naopak.
" Půjdeme tam, Severusi?" Zeptala se a byla napnutá jako struna, opravdu se bála, hrdlo se jí stahovala strachem a žaludek měla jako na vodě.
" Ano, na chvíli bychom tam měli zajít." Zkoumavě si ji prohlížel. Za tu dobu, co spolu žili na panství, dívku lépe poznal a oblíbil si jí, velmi si spolu rozuměli. Oba znali už zvyky toho druhého, věděli, kdy je lepší klidit se z cesty nebo naopak.
" Ale pokud chceš, nemusíme…"
" Ne, máš pravdu, měli bychom tam jít. K tomu se stejně nesmím schovávat navždy."
" Dobře, přemístíme se chvíli před osmou. Máš nějaké šaty a nebo chceš ještě něco objednat?" Hermiona rychle rekapitulovala svůj šatník.
" Budu si muset ještě něco objednat." Uznala po chvíli. Počítal s tím a proto přivolal pár katalogů s nejnovějšími modely společenských oděvů. Katalog mu obstarali skřítci, tušil, že se nějaká podobná akce bude konat.
Hermiona si nakonec vybrala překrásné korzetové šaty v rudé barvě, které byly dlouhé až na zem. Ihned požádala skřítku, aby šaty objednala a nechala je zaplatit z jejího trezoru. Po obědě už byly šaty u ní a něco málo po čtvrté hodině se začala pomalu chystat. Se skřítkou to šlo rychle, nakonec jí ještě zůstalo spoustu času, který využila četbou. O ¾ na osm na ni zaťukal Severus, aby se ujistil, že je vše v pořádku a za chvíli bude schopna se přemístit. Vypadal opravdu perfektně, byl oblečený do tmavě modrého společenského hábitu a čerstvě umyté vlasy měl sčesané dozadu.
" Jak to uděláme s vozíkem? I s ním se nedokážu přemístit." Zajímalo Hermionu.
" Zmenšíme ho a vezmeme ho s sebou, přemístím nás někde mimo hlavní sál, aby na nás všichni nezírali hned po přemístění." Kývla, tenhle nápad se jí líbil. Severus jí vzal do náruče, mávl hůlkou, tak aby zmenšil vozík, schoval jej do kapsy svého společenského hábitu a oba je přemístil na ministerstvo, kousek od slavnostního sálu, do jedné z málo používaných chodeb.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 14. prosince 2007 v 19:20 | Reagovat

Super! Jsem zvědavá na reakce ostatních.

2 Sirina Sirina | Web | 14. prosince 2007 v 20:33 | Reagovat

Krása...moc se těším na pokračování...juchůůů....doufám, že bude brzo....

3 Salem Salem | Web | 15. prosince 2007 v 10:33 | Reagovat

Já už nevím, co mám psát do pochvalných komentářů...Došly mi nápady! Prostě to bylo skvělé, a tentokrát delší...:-)

4 Vala Vala | Web | 15. prosince 2007 v 12:13 | Reagovat

Je to prostě nádherné, překrásné, úžasné a já nevím co ještě. Tenhle příběh je čím dál lepší. Moc se těším na pokráčko.

PS: Fakt by měli vymyslet novej slovník pochval!!!!

5 engloska engloska | 15. prosince 2007 v 12:59 | Reagovat

Perfektní. Těšim se na pokračování....

6 katie katie | Web | 15. prosince 2007 v 17:15 | Reagovat

moc hezká kapitola opravdu se povedla

7 Arriel Arriel | Web | 15. května 2008 v 16:43 | Reagovat

Večírek? :D Nesnáším večírky! :D

8 Mrzimor Mrzimor | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 17:45 | Reagovat

Chtěla bych se jenom zeptat, zda bych si ňáký tvoje příběhy nemohla vokopírovat na svůj blogm samozřejmě, že tam by jsi byla podepsaná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama