Vzpomínky - kapitola 4

7. srpna 2007 v 8:00 | Giner |  Vzpomínky
Poslední kapitolka:)) Užijte si ji a prosím komentujte, ať vím, jak se vám povídka líbila a kd o to vbec čte:) Moc díky:))
P.S: Teď jsem na horách, ale až se vátím, tak určitě zase něco málo přidám:)) teda, pokud mi uděláte radost a bude tady hoooodně komnetů:)) už mám nápad na další povídku ;-)

NAVŽDY

Den po oslavě Všech svatých při snídani jako obvykle létaly sovy s dopisy. Cara měla objednaný Denní věštec. Jen ho rozložila, tak před sebou viděla svou fotku, která byla focená před osmi lety. Polkla. Tehdy měla vlasy svázané do uzlu, její tvář vypadala ne na 16, ale na 14. Oči měla ještě krásně rozzářené. celá vypadala velice šťastně. Hermiona si také ihned všimla fotky.
" To jsi ty?" Zeptala se tiše. Jen kývla, více ze sebe nebyla schopná dostat. Její přátele se okouzleně dívali na tu fotku, nikdy neviděli spolužačku tak šťastnou, jak byla tehdy. Cara se podívala k učitelskému stolu. Profesorovi Snapeovi také přišly noviny. Jeho tvář se nezměnila, jen ten výraz v očích. Perfektně uměl maskovat své pocity, ale ona poznala, co si myslí. Caru začaly přepadat výčitky a myšlenky, jestli mu přece jen neměla říct pravdu. Odvrátila tvář a začala číst novinový článek.



KDO BYL PRVNÍ OBĚŤ RALPHA GREGORYHO?
Kdo byl první oběť Ralpha Gregoryho? Nebyl o nikdo z těch, kteří byli nalezení mrtví v posledních týdnech. Jeho první obětí v Anglii byla jedna z bradavických studentek- Carollin Likeová a to už před více než osmi lety. Carollin Likeová byla velice nadaná studentka, která navštěvovala kolej Zmijozel. Přesto jako jedná z jejího ročníku se nechtěla vyučovat černou magii u bývalých Smrtijedů, jak by se dalo čekat. Byl to snad důvod k její vraždě? To se dnes můžeme pouze domnívat. Víme pouze, že Ralph Gregory má u svých obětí jedno společné. Byli za Zmijozelu nebo Nebelvíru a měli potomky Elfy. To je možná ten pravý důvod, proč Ralph vraždí.
Nikdy nezapomeňte na Carollin Likeovou, která se nikdy nechovala povýšeně a ke každému se chovala stejně. Nedělala rozdíly mezi lidmi a vždy byla každému ochotna pomoci.

Cara se dívala na tu fotografii. Byla na ní tak šťastná. Proč není ještě teď? Vždyť se nezměnila. Pořád stejně milovala Severuse Snapea, stejně nenáviděla Ralpha Gregoryho a její povýšené spolužáky. Tak proč není šťastná? Rychle zavřela oči. Hermiona jí stiskla ruku.
" Píšou tam o tobě moc hezky, měli tě moc rádi. Psala to holka, která sem chodila a byla v Nebelvíru. Co je ti?" Cara zavrtěla hlavou.
" Přemýšlím. Proč se to všechno tak zkomplikovalo? Co jsem udělala špatně? Proč nemůžu už být konečně šťastná? Stačilo by mi být šťastná jen několik minut, vteřin... Jen zase cítit ten hezký pocit," šeptala Cara.
Hermiona na ni vykulila oči.
" Tvoje vlasy... Mění se, máš je úplně bílé." Šeptla jí. Všichni se teď dívali na Carollin a srovnávali ji s dívkou na fotce.
" To už je jedno. Všechno už je jedno." Řekla Cara tiše. Hůlkou si změnila své rysy v obličeji. Zase byly výrazné a ostré. Pomalu se postavila a podívala se k učitelskému stolu. V očích měla tolik bolesti, smutku a lítosti.

Brumbál a Sarah se na ni dívali zaraženě. Takhle jí chtěli pomoct a místo toho jí jen ublížili. Cara se otočila a se svěšenými rameny odcházela ze síně. Sarah se za ní chtěla rozběhnout, ale Brumbál ji zadržel.
" Dej jí čas." Sarah nerada uznala, že má pravdu. Snape se díval naštvaně a ublíženě zároveň, ve svém srdci cítil smutek, zklamání a zároveň radost, že ji neztratil. Nevěděl, co převažuje. Nevěděl, co dělat. Rychle dojedl a pak co nejrychleji odešel.


Cara šla spíše podvědomě do sklepení. Ta cesta jí byla tak podvědomá, trefila by tam i za tmy. Sedla si pod dveře Severusova kabinetu a čekala jako ovce na porážku. Teď mu už musela říct pravdu, vždyť si už mohl ledacos domyslet. Seděla tam a přemýšlela o svém životě. Začaly se jí vybavovat vzpomínky, které se jí ještě nikdy dříve nevybavily. Pak slyšela něčí spěšné kroky. Zvedla oči. Chodbou šel Severus Snape. Cara se zhluboka nadechla, postavila se a dívala se mu do očí. Severus se na ni díval pohledem, kde se mísily různé pocity. Odemknul svůj kabinet a vešel dovnitř. Cara za ním beze slova vešla. Posadila se do křesla u krbu, kde hořel oheň. Ten pohled ji uklidňoval.
" Proč?" Zeptal se tiše s bolestí v očích. Smutně se na něj dívala.
" Před osmi lety, když jsem šla do Prasinek, mě přepadl Ralph Gregory. Kdyby nepřišel Billy, tak by mě zabil, ale takhle mi vzal "jen" vzpomínky. Nic jsem nevěděla, vzala jsem si nové jméno, byla jsem úplně nový člověk. Po několika letech jsem si vzpomněla na Sarah a na to mučení. Stalo se mi to noční můrou, všechny jsem nenáviděla a nejvíce sebe, vždyť kvůli mně zemřel člověk. Na konci prázdnin mi Brumbál nabídl, abych sem šla hlídat ty tři. Tady jsem si začal vzpomínat. Když jsme byli spolu na Příčné ulici a k tobě přiběhla ta žena, tak jsem si uvědomila, že už nemám právo ti zasahovat do života. Proto jsem ti to neřekla. I když mě přemlouvali, abych ti všechno řekla, tak jsem to nemohla udělat. Miluji tě, ale přesto ti musím říct, aby jsi mě nechal být. Ta žena tě určitě hrozně miluje a ty jí, tak jako jsme se milovali my dva a já nemám právo zasahovat ti znovu do života a obrátit ho naruby. Už ti nechci znova ublížit, chápu, že osm let je osm let." Měla skloněnou hlavu. Severus si před ní klekl a zvedl jí hlavu.
" Nikdy, opravdu nikdy, jsem nemiloval nikoho jiného než tebe a ještě jednu ženu, která je už mrtvá. Ta žena, kterou si viděla, si mě s někým spletla, vůbec ji neznám." Cara mu skočila kolem krku. Teprve nyní se cítila kompletní, oči se jí rozzářily. Popadl ji do náruče a horečně líbal ta plná ústa, tváře, oči, nos, vlasy…
Jen tam tak stáli a byli šťastní. Snad navždy... Charlotte veděla, že teď už své vzpomínky nalezne. Cítila to uvnitř v srdci...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 7. srpna 2007 v 11:04 | Reagovat

moc pěkná kapitolka a těším se na další

2 Nelčik Nelčik | E-mail | Web | 7. srpna 2007 v 13:09 | Reagovat

it´s lovely story...nádhera....wow..víc se nedá říct...

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 17. srpna 2007 v 20:58 | Reagovat

fakt krása!!

4 katie katie | Web | 18. srpna 2007 v 9:55 | Reagovat

super kapitola

5 Kaitlin Kaitlin | Web | 20. srpna 2007 v 1:14 | Reagovat

jo a chci pochválit vzhled.=D je báječnej..=D i na webgardenu . jo a mrkni ke mě..=D

6 Sherina Sherina | 20. srpna 2007 v 8:53 | Reagovat

opravdu pěkná kapitolka

7 Lilian Lilian | 28. srpna 2007 v 17:11 | Reagovat

Je to moc krásný opravdu moc k tomu se nedá víc říct prostě ůžasný nádkerný krásní Wow fakt žůžo

8 Petra Petra | 1. září 2007 v 22:53 | Reagovat

Ahojky, jen jsem se tě chtěla zeptat na kdy plánuješ další kapitolku k této povídce? Strašně se těším a jsem nedočkavá. :-)

9 Giner Giner | 3. září 2007 v 17:15 | Reagovat

nevím, tohle je asi už konec... necham to otevřené...ted píšeu něco jiného, ale něajk mi to nejde dopsat...

10 Arcona Arcona | 11. října 2007 v 19:32 | Reagovat

khezká povídka :-)

11 candy candy | 27. prosince 2007 v 0:32 | Reagovat

pises naozaj krasne.... take smutne dojemne stastne konce....presne take mam rada...hlavne ak je tam severus.

12 Lisa Lisa | 15. července 2008 v 16:37 | Reagovat

To je mooc hezká úovídka!!!!!

13 MEg MEg | Web | 8. srpna 2008 v 20:10 | Reagovat

Upe , Upe Upe Skvělé ... JSem na tom závisla..Prosím netrápit mně honem dálší...!!!

14 Klér Klér | Web | 3. prosince 2008 v 17:10 | Reagovat

moc hezký, sice je škoda, že už to končí, ale kdyby to nekončilo, tak už by to nebylo vono a navíc bys tomu mohla při pokračování pak dát špatnej konec a to by bylo blbý :-)

15 Santana Santana | Web | 21. března 2009 v 20:58 | Reagovat

moc mo cmoc krásný,strašně se ti to povedlooo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama