Vzpomínky - kapitola 3

4. srpna 2007 v 22:07 | Giner |  Vzpomínky
Pokračování dávám už dnes, i když jsem ho chtěla přidat až zítra:) Snad vás tím potěším:))
Ale mám pro vás jednu špatnou zprávu: v pondělí odjíždím na hcatu, takže rozhodně nic nepřidám... Ale nebojte, vezmu si blok a prupisku, ve volných chvílích budu psát:) Teda, pokud ty volné chvíle budou, jedu totiž s kámoškou:))

PŘÍČNÁ ULICE
Cara se probudila časně, už za svítání. Byla překvapená, že po včerejším ponocování nespí ještě teď. Podívala se na hodinky a zjistila, že je půl šesté. Rychle se vymrštila z postele, za hodinu a půl by měla být u profesora v kabinetě. Chtěla tam být dříve, aby mu řekla pravdu. Neuměla se však odhodlat. Cítila, že na to ještě není správný čas. Ale kdy bude? Možná nikdy...Nechtělo se jí říkat mu pravdu, měla hrozný strach...Zvláště, když si na nic nepamatovala. Sešla do společenské místnosti ke krbu a zamyšleně se posadila do křesla, snažila si urovnat své myšlenky v hlavě. Nešlo to, byla velice zmatená. Jen tam tak seděla a zírala do ohně. Rozhodla se, že mu řekne pravdu až se vrátí z Příčné ulici. Před sedmou šla do sklepní, profesor Snape ji už čekal. Ledově si ji změřil, hlavou jí pokynul ke krbu. Podal jí Letax. Trošku si vzala do hrsti.
" Kam?"
" Do Děravého kotle. Běžte první a buďte opatrná." Cara kývla. Hodila ten známý prášek do krbu a zařvala místo. Objevila se v Děravém kotli, kde po ránu bylo jen pár lidí. Odstoupila od krbu a očistila se. Všichni se na ni dívali. Takhle brzy tady asi moc lidí nechodí letaxem. Omluvně se usmála. To už tam dorazil i Snape. Hned vyšli z hospůdky a Snape poklepání na stěnu otevřel průchod do Příčné. Na Příčné ulici bylo hodně čarodějů hned po ránu. Ihned šli k Ollivanderovým.
" Hůlku pro vás, madam?" Ptal se starý pán zvědavě.
" Ano, prosím." Cara zkoušela jednu po druhé. Pak ji podal jednu, která vypadala jinak, než ty ostatní.
" Tahle hůlka je velice vzácná. Většinou ji mají jen ti, kteří mají v rodokmenu elfa. Je tam totiž elfí vlas. Je to jedna z nejvzácnějších hůlek na větě a je má poslední s elfí ingrediencí." Cara věděla, že tahle jí bude sedět. Švihla s ní a z hůlky vystřelily jiskry. Pan Olivander zatleskal a mírně se uklonil.
" Gratuluji vám, tahle hůlka má vlas přímo od královny elfů." Cara zbledla. Pan Ollivander vypadal velice potěšený, ale ona ne tak moc. Jedna legenda se totiž váže přímo na vlasy elfí královny. Její vlasy prý přinášejí někomu lásku a jiným až do smrti jen nenávist. Lásku dává těm, kteří jí jsou hodni svými činy a skutky. Cara se bála, že jí není hodna. Snape se nezabýval jejími pocity, rychle hodil na pult peníze a popohnal ji, aby už vyšla. Museli se vrátit do školy.

Když vyšli na ulici, k Snapeovi se vrhla nějaká blonďatá dívka. Dala mu pusu a odmítala ho pustit. Cara jen stiskla rty a šla do Děravého kotle, odkud se mohla dostat zpět do školy. Snape si toho ani nevšiml, moc se zabýval tou dívkou.

Stěží potlačovala slzy, ale moc jí to nešlo. A to mu chtěla říct pravdu.

Snape se za ní po chvíli rozběhl. Nevšímala si ho a rychle si v Děravém kotli vzala hrstku Letaxu a zase cestovala do JEHO kabinetu. Čekal tam na ně Brumbál s tím svým mírným úsměvem na rtech. Ihned si všiml, že něco není v pořádku.
" Tak jak jste pořídili?" Cara pokrčila rameny.
" Co se stalo?" Vyzvídal dál. Mlčky zavrtěla hlavou.
" Nic. Vůbec nic. To je právě to. Ještě jsem si na nic nevzpomněla. Už takhle dále nemůžu." Vymyslela si rychle, vlastně pověděla polopravdu, bylo toho na ni už moc. Brumbál ji objal.
" To bude dobré. Zase si vzpomeneš." Cara se mu vytrhla a utekla právě včas. Z krbu totiž právě přilétl profesor Snape. Cara utíkala k jezeru, cestou vrazila do několika studentů, kteří šli na snídani. Bylo jí to jedno, chtěla být prostě jen chvíli sama. Sedla si pod vrbu a dívala se na klidnou hladinu Černého jezera. Po tvářích jí stékaly slzy. Cítila, jak jí někdo zezadu objal. Poznala Sarah a tak se o ni pohodlně opřela. Sarah ji čechrala vlasy a jemně se začala vyptávat.
" Co se stalo?"
" Severus... Chtěla jsem mu to říct, až se vrátíme. Vybrala jsem si hůlku a mám v ní vlas od Elfí královny. Přináší mi jen smůlu, asi nejsem hodna lásky a štěstí. Hned když jsme vyšli ven, tak k Severusovi přiběhla nějaká žena… Objímali se a líbali." Sarah Caru pevně tiskla k sobě.
" Nemůžeš mu to mít za zlé. Je to už osm let. Osm let jsi oficiálně po smrti. Co by jsi dělala po osmi letech ty?" Ptala se naléhavě.
" Nevím, já nevím," vybuchla její sestra zoufale.
" Pšt.. To bude dobré, všechno zase bude dobré. Jednou se všechno vyřeší a zase budeš šťastná." Cara vrtěla hlavou.
" Nebude. Nikdy nic nebude dobré, už jsem zameškala osm let života. Za všechno mi jednou Ralph zaplatí, za celých osm let, za tebe a za to, že mi vzal naději. Zabiju ho." Šeptala nenávistně. Sarah se polekala, její sestřička takhle nikdy nemluvila a své výhružky myslela vždy vážně.
" Tohle neříkej, nepoužívej prosím tak silné slova. On je mnohem silnější než ty i já, jedním švihnutím hůlky tě zabije. Měj přeci rozum, nedělej to. Prosím." Sarah vypadala zoufale.
" Zabiju ho. Ale ještě není ten pravý čas. Bude trpět, nechám ho zavřít do Azkabanu. Musí trpět a uvědomit si, co za chyby udělal." Sarah se v duchu modlila, aby to nemyslela vážně. Věděla, jak pomstychtivá její sestra umí být. Když jí někdo ublížil, tak mu chtěla ublížit také. A Ralph Gregory jí ublížil ze všech nejvíce.
" Měly bychom jít. Za chvíli bude zvonit a pokud se nemýlím, tak máš obranu." Cara si utřela slzy a společně se vydaly do hradu. Každá o něčem přemýšlela. Profesor Snape právě vycházel z Velké síně. Kája se vyhnula jeho pohledu, ale Severus si přesto všiml jejich uplakaných očí. Sarah se po něm zkoumavě podívala, on ale nechápal proč.

V obraně probírali podrobně kletbu crutiatus.
" Na koho kdy byla použita kletba crutiatus?" Zeptala se na úvodu. Přihlásila se Cara, Neville a Harry. Pouze přikývla, čekala tyhle tři žáky.
" Kdy?" Na Caru se ani nepodívala. Cítila, že na ni byla nesmírně naštvaná, tohle brala jako podraz. Věděla co se jí stalo a teď by o tom měla mluvit…
" Harry?" Vyvolala ho.
" Ve čtvrtém ročníku. Po posledním úkolu v Turnaji tří kouzelnických škol, když se zrodil Voldemort." Žáci se při vyslovení Voldemortova jména otřásli, ale chlapci, který přežil, to bylo jedno.
" Neville?"
" Minulý rok na Ministerstvu kouzel." Sarah svou sestru nevyvolala, tušila, že by mohla udělat scénu. Ihned začala s výkladem, ale přerušila ji Parvati, která se hned přihlásila.
" Ano, Parvati?" Zeptala se mírně.
" Ještě jste se nezeptala Cary, kdy na ni byla použita kletba crutiatus." Sarah se usmála.
" Já vím. Nevěděla jsem, že se musím ptát každého." Parvati zrudla. Kája se dívala do lavice a zhluboka dýchala, byla bledá jako stěna. Sarah si toho všimla.
" Je ti něco, Carollin?" Zeptala se ustaraně. Kája pomalu zvedla oči, byl tam výraz štvané zvěře. Všichni se na ni dívali, ale jen někteří si toho výrazu všimli. Mladá profesorka zbledla, tohle nechtěla. Vždyť věděla, že na to myslí ve dne v noci a ona jí to teď ještě připomněla. Hermiona chytla spolužačku za ruku a pevně jí ji stiskla. Sarah byla velice ustaraná, měla výčitky svědomí.
" Měla by jste si zajít na ošetřovnu." Navrhla. Ona jen ale zavrtěla hlavou, na ošetřovně by s ní stejně nic neudělali.

" Carollin, počkejte prosím chvíli." Řekla na konci hodiny, když už téměř všichni odešli. Když všichni studenti byli pryč, tak Sarah švihnutím hůlky zajistila soukromí.
" Promiň mi to. Ale já tu kletbu musela probrat."
" Já ti nic nevyčítám." Řekla jí Carollin a odešla na další hodinu.

" Jak je ti?" Zajímali se o její stav její přátele.

" Trošku lépe, za chvíli to bude úplně v pořádku. Nebojte se," Dodala, když viděla jejich znepokojené obličeje. Neochotně kývli. Měli právě přeměňování.

Začala ji bolet hlava a po obědě ji bolela čím dál tím více. Nešla ani na odpolední vyučování, nezvládla by ho. Místo něj šla za svou sestrou a doufala, že jí pomůže.
" Děje se něco?" Zeptala se, když ji viděla před svým kabinetem. Cara kývla a zhroutila se jí do náruče. Sarah mávla hůlkou a se vznášející se Carollin šla na ošetřovnu.
" Co se děje?" Zeptala se ihned ošetřovatelka. Na ošetřovně byl právě i Snape, přinesl tam lektvary. Zvědavě pozoroval, co se děje.
" Jen je jí špatně, ale pokud jí dáte Ustalovač, tak by to mělo přejít." Snape zpozorněl.
" Ustalovač se používá, když je bolest hlavy způsobena vzpomínkami nebo nějakým kouzlem, které vám ukazuje před očima jednu a tu samou vzpomínku." Řekl nechápavě.
" Já vím a právě proto chci, aby jste jí ho dali. V mých zásobách už došel." Madam pokrčila rameny. Zašla pro ustalovač a probouzející se dívce trošku nalila do krku. Kája měla v očích slzy, proto je raději rychle zavřela, nechtěla, aby jí viděl někdo brečet. Sarah zastřela kolem postele závěsy. Snape se na ni nechápavě díval.
" Co se děje?" Zašeptala jí do ucha.

" Vzpomněla jsem si." Zašeptala.
" Co.. Cože?" Zeptala se Sarah nahlas. Museli to slyšet i ti venku. Cara si dala prst před pusu.
" Vzpomněla jsem si, ale jen na něco. Mohla bys mi sem zavolat profesora Brumbála?" Mladá profesorka kývla a odběhla za ním. Za chvíli se na ošetřovně objevil samotný ředitel.

" Dobré odpoledne, Carollin," popřál jí. Zářivě se na něj usmála.
" Děkuji vám. Děkuji vám za všechno, co jste pro mě udělal." Brumbál se pousmál a podíval se na ostatní.
" Můžete nás, prosím,chvíli nechat o samotě?" Jen kývli a odešli. Brumbál si u její postele vykouzlil pohodlné křeslo a posadil se.
" Sarah mi říkala, že jste si na něco vzpomněla." Cara šťastně kývla.
" Ano, vzpomněla jsem si na pár věcí, co se dělo, když jsem byla ve škole. Chci vám moc poděkovat, kdybych tady nepřijela, tak bych si nevzpomněla vůbec na nic."

Brumbál mávl hůlkou a zajistil jim soukromí.
" Co se dnes stalo mezi vámi a profesorem Snapem? Pořád se mu vyhýbáte." Tuhle otázku nečekala.
" Dnes, když jsme šli kupovat hůlku, mi padla hůlka s vlasem od Elfí královny. Ten vlas přináší lásku a nebo nenávist až do konce života. Mě si vybrala nenávist a smůla. Když jsme vyšli z toho obchodu ven, tak k Severusovi přiběhla nějaká žena. Objímali se a líbali a já se na to nemohla dívat a tak jsem utekla. Pořád je mám před očima. Já ho mám hrozně moc ráda, ale teď mu nemůžu říct pravdu.. Nemám mu to za zlé, už osm let jsem oficiálně po smrti a on si zaslouží báječnou ženu a trochu štěstí, které se mu celý život vyhýbalo." Brumbál Caru objal. Dával si dohromady to, co mu řekla. O žádném novém Severusově vztahu nevěděl. Bylo to zvláštní, vždy se o jeho vztazích dozvěděl jako první. Už ho za tu dobu, co ho znal, dokázal prokouknout. Tohle bylo velice podivné. Podle toho, jak se choval, by usuzoval, že pro ni ještě truchlí, miloval ji více než sebe a odmítal připustit, že je mrtvá.
" Musíte mu říct pravdu. Věřte mi a řekněte mu o vás pravdu." Cara se na něj nevěřícně dívala, tohle přeci nemohl myslet vážně.
" Já mu nechci zasahovat do života, ne teď, když s ní může být šťastný. Nechci mu znovu ublížit, takhle to bude lepší pro nás oba." Brumbál se na ni smutně podíval.
" To si myslíte teď, ale co si budete myslet potom, co zjistí pravdu a bude se chtít vrátit k vám a nebude moct. Co pak? Pak budete oba bez naděje. Prosím vás, řekněte mu to." Cara nevěděla, co říct, tohle bylo složité. Velice složité. Němě zavrtěla hlavou, už se rozhodla, nebude mu říkat pravdu a znovu mu zasahovat do života a trápit ho, ublížila mu už dost. Brumbál vzdychl. Ještě chvíli si povídali a potom odešel.

Sarah a Brumbál se večer sešli v ředitelně a vymýšleli, jak ty dva dát zase dohromady.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 5. srpna 2007 v 9:07 | Reagovat

super kapca, jen doufam ze je brzy das dohromady

2 Giner Giner | 5. srpna 2007 v 9:44 | Reagovat

Kdo ví:))

3 pasu-Pavla pasu-Pavla | E-mail | Web | 5. srpna 2007 v 21:31 | Reagovat

myslim, ze nekdo vi a ten někdo nepovi, ze jo Giner

4 Giner Giner | 5. srpna 2007 v 22:28 | Reagovat

Možná...asi...určitě ano:))

další kapča bude v úterý:)) musím vás trošku napnout;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama