Svatba z donucení? Kapitola 6

24. července 2007 v 21:37 | Giner |  Svatba z donucení?
Tak je tady poslední díleček:)))

Kapitola 6

Malfoy se i s Lenou přemístil do svého letního sídla, až večer ji měl přivést ke svému pánovi, takže měl dost času, potrestat ji za problémy, které mu způsobila. Lena se nestačila rozkoukat a už ležela na zemi. Dostala pěstí do tváře a její strýc na ni mířil její vlastní hůlkou.
" Tak ty ses nám vdala za toho zrádce," pronesl ironicky. " Máš jediné štěstí, že tvá aura nebyla čistě rudá." Zašeptal výhružně. " Ale trest tě stejně nemine," v očích mu zaplál divoký plamen. " Crucio," seslal na ni mučící kletbu, ve které byl opravdu přeborník. Pozoroval svíjející se dívku na zemi, která křičela bolestí.
V každém kousku svého těla cítila ohromnou bolest, jako by ji píchalo tisíce jehliček. Snažila se nekřičet, ale nešlo to. Ta bolest byla silnější… Nikdy nic podobného nezažil a doufala, že už víc ani nezažije, i když bylo téměř jisté, že ji ještě bude mučit. Neposlušnost se přeci trestá a ona se vzepřela… Když to konečně skončila, ještě dlouho ležela na zemi a třásla se, neměla sílu se postavit a hrdě čelit svému strýci. Cítila na sobě pohledy Malfoye, ale nemínila na to nějak reagovat. Nemusela se na něj podívat a tušila, jak se tváři. Ve tváři měl ten namyšlený aristokratický výraz a v očích jen chlad a pohrdání, možná trošku radosti nad jejím utrpením.
Přemístil ji do malé sklepní místnosti, kde měla čekat do večera, než si je k sobě zavolá Pán zla. Bála se toho setkání, bála se věcí, které bude muset udělat, pokud bude chtít přežít. Přemýšlela, jestli by nebylo lepší zemřít. Ale pak viděla před očima temný pohled jejího profesora a tuhle myšlenku ihned zavrhla, bylo by to příliš jednoduché, bez boje se nevzdá…
Když Lucius znova vešel do jejího vězení, bylo ji jasné, co přijde. Podal ji přenášedlo, kterým se měli dostat k Temnému pánovi. Dotkla se podávaného medailónku a cítila povědomé škubnutí za pupíkem. Objevili se na mýtině v kruhu Smrtijedů. Přímo před ní stál Lord Voldemort.
" Luciusi, příteli. Už jsem slyšel o komplikacích, které tě potkaly. Potrestal si ji?" Zajímalo ho.
" Ano pane, pár crutiatů ji neuškodilo." Ušklíbl se.
" Výborně…" Usmál se. " Ale to je málo, nepotřebuji mezi svými služebníky ty, kteří můžou milovat, jsou příliš zranitelní." To byl povel pro Smrtijedy, kteří si s Lenou začali hrát. Mučili ji a několikrát znásilnili. Z hrátek je vyrušilo až přemístění Fénixova řádu. Smrtijedi se ihned stáhli a svou oběť nechali ležet na louce. Ještě žila, ale již dlouho nebude, její zranění byla příliš vážná…
Osoba v černém plášti se k ní ihned sklonila a ala ji co nejjemněji do náruče. Poznala ho podle vůně jemného koření a pousmála.
" Severusi," Zašeptala. Pohladil ji po tváři a jemně se na ni usmál.
" Jsem tady."
" Miluji tě, Severusi." Pověděla namáhavě a poté naposledy vydechla. Pověděla to, co říct chtěla. Pro tenhle okamžik to tak dlouho vydržela. Její manžel ji zavřel oči a ještě chvíli se na ni díval. Před očima mu šly vzpomínky na chvilky s ní. Když si uvědomil, že na něj spousta lidí zírá, přemístil se na Ústředí, odkud se dostal letaxem do Bradavic, Poppy bude muset dát Lenu dohromady, v takovém stavu ji nemůže dát do rakve…
Bylo to již šest hodin po tom, co Lena zmizela z Bradavic. Nikdo si zatím jejího odchodu nevšiml. Profesor Brumbál seděl ve své pracovně a čekal, nic jiného dělat nemohl. Musel počkat, jestli se mu neozve Severus, že svou ženu objevil. Doufal, že je Lena v pořádku, její smrt by neranila jen jeho, ale i její přátelé a taky Severuse, který po dlouhé době někomu ukázal něco jiného než nenávist.
Bylo již dávno po desáté hodině a zatím nedošla žádná zpráva. Teprve o půl jedenácté v noci se v krbu objevily zelené plameny, ze kterých vyšel učitel lektvarů a v náručí držel znetvořené tělo své ženy. V jeho tváři nebyla znát žádná emoce, vždy čokoládové oči ještě víc potemněly a jeho srdce se obalilo ledem. Po dlouhé době někomu ukázal, že umí ještě něco více než nenávidět a ona osoba mu zemřela téměř v náručí. Skelným pohledem bez jediného pocitu se podíval na ředitele.
" Je mi to líto," Promluvil Albus a z očí mu stekla jediná osamělá slza. Plakal pro Lenu, která dnes usnula na věky, ale plakal i nad Severusem, jehož srdce zemřelo spolu s ní…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mija Mija | 25. července 2007 v 2:15 | Reagovat

To snad nemůžeš myslet vážně. To už je dneska druhá povídka u které brečím.

2 aly aly | 25. července 2007 v 14:20 | Reagovat

bože to je smutný . Proč to tak skončilo.

3 Giner Giner | 25. července 2007 v 17:13 | Reagovat

Aly: Docházely mi nápady a chtěla jsem tuhle povídku co nejdříve za sebou, mám nápad na další:))

4 Sirina Sirina | 25. července 2007 v 18:57 | Reagovat

To si se mě děláš srandu, přoč jsi mi to udělala?!

5 katy katy | 25. července 2007 v 20:23 | Reagovat

ach boze tak toto som necakala... ja proste nemam slov....

6 Giner Giner | 25. července 2007 v 20:25 | Reagovat

Někteří na Zvrhlících chtěli romantický konec, ale myslím, že ten nebude... Leda by se toho někdo chytil a napsal ho:))

7 katie katie | 26. července 2007 v 9:00 | Reagovat

wow tak to jsem nečekala, ale jinak moc krásná kapitola

8 Aenda Aenda | E-mail | Web | 26. července 2007 v 9:46 | Reagovat

béé tohle mi děláš na schvál=( už zase bulim. je to pěkné ale smutné

9 Mariana Mariana | Web | 28. července 2007 v 19:49 | Reagovat

Prosím, nemohla bys ji ještě nějak zachránit? Vyvíjelo se to tak pěkně. Je mi ho líto.

10 Anniel Anniel | Web | 2. února 2008 v 22:14 | Reagovat

mooooooooc krásná povídka...:)

11 Veronika Veronika | E-mail | Web | 21. července 2008 v 9:38 | Reagovat

Bože to je prostě bájo...já nemám slov. Brečím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama